Článek
Koncert začal McFerrin sólovým zpěvem a předvedl i všechna svá oblíbená čísla, mezi něž patří bubnování na vlastní hrudník, vyluzování mručivých zvuků s mikrofónem položeným na krku, či dirigování publika.
Od začátku bylo jasné, že tenhle hubený chlapík s lehce prošedivělým vousem a velkýma uhrančivýma očima je nejen zpěvákem s úctyhodným rozsahem, ale především velkým showmanem a pohotovým improvizátorem.
Bobby McFerrin v Prazefoto: Novinky/Ondřej Lazar Krynek
Lidi dokáže rozesmát spoustou potrhlých nápadů. Třeba když předstírá, že hraje na obří klavír a poskakuje po zemi jako po klávesách, nebo nutí některé z přítomných opakovat po něm na místě obtížné motivy.
Bárta zářil
Během večera mívá McFerrin ve zvyku pozvat si k sobě několik hostů a v Praze měl exkluzívní výběr. Krátký výstup s Danem Bártou patřil k nejhezčím částem koncertu - velká škoda, že nepokračovali ještě chvíli - ale zábavné byly i improvizace s Clarinet Factory a se sborem Boni Pueri.
Bobby McFerrin v Prazefoto: Novinky/Ondřej Lazar Krynek
Asi by neuškodilo, kdyby přidal více svých známějších věcí - různé variace na Jamese Browna, Beatles, na melodii z Růžového pantera nebo na Vivaldiho. Neopomněl však Bacha/Gounoda a za vydatné pomoci publika zaznělo vznešené Ave Maria.
Na notoricky známou Don´t Worry Be Happy podle očekávání nedošlo. Lze pochopit, že umělce, který si zakládá na experimentování, prostě nebaví zpívat dvacet let „provařené“ hitovky. A publiku to zjevně nevadilo. Ovace ve stoje nebraly konce, nicméně McFerrina to již nepřimělo k tomu, aby přidával. S úsměvem převzal kytici a zmizel v zákulisí.