Článek
The Players, skladatele a libretisty Juraje Beneše (1940–2004) v režijním nastudování Martina Huby, je inspirována Shakespearovým Hamletem. Dílo je Benešovou čtvrtou a poslední operou. Premiéru měla v roce 2002 v německém Kolíně nad Rýnem, prvního uvedení na Slovensku v roce 2004 se autor nedožil.
Dekonstrukce Hamleta
Tvorba bývalého korepetitora a dramaturga opery SND představuje zcela jinou etapu ve vývoji slovenské opery než zakladatelské dílo Suchoňovo. Beneš je zástupce těch směrů, které známe ze západní opery 50. a 60. let, spíše zaměřených avantgardně, zcela se rozcházejících s dosavadní melodickou tradicí.
A právě v The Players šel nejdále v dokonalé dekonstrukci jak dějové, tak i hudební. Dekonstrukci děje Hamleta představuje více postav hraných úzkou skupinou herců. V prvním dějství jen chaoticky naznačují některé scény či se věnují úvahám a teprve ve druhém, závěrečném dějství se objeví základní scény z Hamleta, včetně delších dialogů.
Dekonstrukci jazyka zastupuje i použití pěti cizích jazyků (ponejvíce angličtiny a italštiny), slovensky se vůbec nezpívá. Pokud hudebně dílo příliš neoslnilo, pochvalme Hubovu režii plnou nápadů, které nedovolily publiku odpočinout. Herecky i pěvecky v díle zaujal především představitel Hamleta barytonista Ján Ďurčo a sopranistka Dagmar Podkamenská-Bezačinská jako Ofélie. Orchestr dirigoval Pavel Tužinský, hrálo se na scéně Jozefa Cillera.
Strnulé torzo skutečného dramatu
Krútňava má v historii slovenské hudby a kultury ojedinělé postavení, Suchoň ji psal vědomě jako dílo, kterým v intencích evropské opery 19. a 20. století a v návaznosti na slovenské folklórní kořeny vytvoří zakladatelskou národní operu.
Příběh na námět novely Mila Urbana Za Vyšným mlynom o žárlivosti, vraždě soka, mučivých výčitkách svědomí a přihlížejícím venkovském společenství jde ve stopách operního verismu, Suchoňova hudba ale má dosti daleko k sevřenému dramatismu Janáčkovy Její pastorkyně.
Plyne v monumentálním, téměř permanentně patetickém proudu, v němž inspirace lidovou písní (zejména v nádherných sborech) splývá s impresionistickou barvitostí a hutným symfonismem.
Nejpůsobivějším je dramaticky zahraný Suchoň
Není náhodou, že nejpůsobivějším momentem bratislavské inscenace byl vášnivý, dramaticky zahraný Suchoň v podání orchestru SND pod taktovkou Olivera Dohnányiho a dobře sezpívané a krásně znějící sbory pod vedením sbormistryně Nadi Rakové.
Miroslav Dvorský rozezpíval postavu Ondreje i ve výškách suverénně a příjemně znějícím tenorem a poctivě usiloval i o herecké vyjádření Ondrejových běsů, zde však zůstal kdesi na půli cesty stejně jako Iveta Matyášová, jejíž Katrena působila i po pěvecké, ale zvláště pak herecké stránce mdlým a nezaujatým dojmem.
To však je výtka směřující k režii Juraje Jakubiska, který sice zaplnil jeviště mnoha nápady (sáňkující děti, stavění sněhuláka, velikonoční mrskačka, závěrečný průvod s ikonami atd.), ale vlastní dramatický příběh nedokázal vybudovat skrze herecky čitelnou a přesvědčivou akci.
Navíc Suchoňově hudbě jako by místy ani nenaslouchal. Vzdor neustále se otáčející točně a hemžícím se sboristům zůstala jeho inscenace strnulým krojovaným torzem skutečného dramatu.
The Players, SND Bratislava, Hudba Juraj Beneš, režie Martin Huba, dirigent P. Tužinský Praha, 8. 4. 2008, Stavovské divadlo
The Players, SND Bratislava, Hudba Juraj Beneš, režie Martin Huba, dirigent P. Tužinský Praha, 8. 4. 2008, Stavovské divadlo
The Players, SND Bratislava, Hudba Juraj Beneš, režie Martin Huba, dirigent P. Tužinský Praha, 8. 4. 2008, Stavovské divadlo Krútňava, SND Bratislava, Hudba E. Suchoň, režie Juraj Jakubisko, dirigent W. Mauerer, D. Štefánek Praha, 10. 8. 2008, Národní divadlo