Klusovu desku zaplňují dvě kytary a jeden hlas, jen výjimečně se ozve jiný hostující nástroj. Už proto by bylo pošetilé mu vyčítat, že zní neoriginálně. Pochopitelně, v roce 2008 nemůžete s akustickou kytarou dělat převraty. Naopak je možné ocenit sóla druhé kytary, která velmi jednoduché nahrávky příjemně doplňují. Samotný zpěv neohromí, Klus disponuje celkem obyčejným hlasem, který ale vhodně používá. Nenutí ho do křeče a ani v silně romantických pasážích příliš nekňourá.  

Jeho texty jasně prokazují nadprůměrný talent. Aby se však Klus vyrovnal svým vzorům, za které považuje Kryla, Plíhala nebo Nohavicu, musel by ujít ještě hodně dlouhou cestu. Především by měl písně osekat o nadbytečné banální metafory, které se možná hodí do rýmů, ale jsou nefunkční: "Dvě lodě na vodě, dvě ryby pod hladinou při své cestě za vidinou, snad dobrý lidi nezahynou," zazpívá Klus, ale nedozvíme se, co ty lodě mají společného s dobrými lidmi a kde se vůbec vzaly. Dál už to autor boužel nijak nerozvine.

Nevadí, i přes některé další otřepané obraty jako vystřižené z dvacet let staré Mňágy: "nad střechami paneláků, až déšť ustane, až uschnou křídla ptáků" nebo "Je první květen a v parku tolik lásky" (uf, to by si dobrý textař skutečně neměl dovolit), Klus prostě umí. 

Nejsilnější je ale ve skladbách, které vůbec nejsou určeny pubertálním dívkám.  Absolutní majstrštyk desky, skladba Sousedky, plyne s pokornou náladou bossa novy a se zpěvem téměř šeptaným. "Jsou na cestě s igelitkou...a doma už na ně čekají ti snídaněchtiví, kteří nemají pochopení... tak nějak doufají, že slzy zatají...," zpívá v překvapivě nepovrchní písničce o starých ženách, které se obětovaly rodině. 

A podobně silný efekt má i Mimorealita, kterou autor adresoval vlastní matce. Nikdo už léta nenapsal český text, který by tak prostě, přesně a bez falešné sentimentality vystihl vztah matka-dospělý syn. "No tak se nezlob mami, žiju, jsem zdráv, na chvíli bez dobrejch zpráv," vzkazuje ve zkratce živým mluveným jazykem Klus, který "tuší, že není snadná úloha mít ho za syna".   

Tomáš Klus: Cesta do záhu(d)by, Sony BMG 2008