Dominantou scénografického řešení Lucie Loosové ve zkušebně Divadla Antonína Dvořáka je čárový kód. Jasně jím povyšuje prostituci na obchodní artikl. A nejenom kostýmy, pestré a vyzývavé prozrazují, že se jedná o dámy pamatující ještě druhou světovou. Podnikající ale i v roce 1980.  

Věkové rozpětí Very, Edny. Lillian, Ursuly a Mae - od dvaasedmdesáti do třiaosmdesáti. Jejich zákazníci jsou ještě starší. Tedy nahlédnutí do výslužby profese. Jako při každém obchodě jde hlavně o peníze; poskytované ale pochopitelně spíše již za služby duchovní než tělesné.

Všechny rysy tržní ekonomiky jsou ale zachovány. Kdo vede účetnictví, stává se manažerem a zrovna nešlape. Žádné peníze nejsou špinavé. Zastoupena je reklama, poptávka, nabídka, investice...


Nejstarší řemeslo je hrou poněkud upovídanou. Kvinteto ostravských hereček navíc vsadilo na výkon, takže v případě Alexandry Gasnárkové (Ursula, 79) jsme svědky perseveračního napravování vratkého kolena. Veronika Forejtová (Mae, 83) doslova zduchovněla, Marie Logojdová (Lillian, 75) prozměnu před očima dětinští.  

Prostituce všeho druhu
Nejlépe si ve Vogelové vedou Anna Cónová (Edna, 74), postavička opravdu dětsky bezelstná, z rodu hereckého detailu Giulietty Masiny, a Daniela Fialková (Vera, 72), které uvěříme, že její prostitutka je sociální případ.


Nehledejme v Nejstarším řemesle velké umělecké ambice. Inscenace není ovšem jenom o prodeji tělesné schránky, nýbrž, jak už jsem naznačil, o prostituci všeho druhu. Pokud umíte špendlíkem kopat a prstíkem hrabat, neunikne vám to.

Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, zkušebna Divadla Antonína Dvořáka – Paula Vogel: Nejstarší řemeslo.  Přeložil Alexander Jerie. Režie Ivan Krejčí, dramaturgie Marek Pivovar, scéna a kostýmy Lucie Loosová, výběr hudby Krejčí.