Hlavní obsah

Kostra je uvnitř - na povrchu tenká pokožka

Právo, Jiří P. Kříž

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Výrok Karla Teigeho (vytčený do titulku) rámuje uvedení Pařeniště Emila Františka Buriana v brněnském HaDivadle. Není lepšího doporučení než pokusy o utracení. Tak měla z vůle části rodiny dopadnout kontroverzní hra člena avantgardního Devětsilu. Pro brněnské HaDivadlo ji dlouho připravoval Jan Antonín Pitínský s dramaturgyní Vendulou Borůvkovou.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Zleva Kamila Kalousová (Pacovská), Jana Plodková (Morávková), Helena Čermáková (Hoderová)

Článek

Hra se v roce 1950 zapojila do služeb proměny české kultury ve službách lidu, divadla na cestě k socialistickému realismu, v němž se utopila nejedna velká osobnost meziválečného umění.

Obraz úzkosti

Je to na první pohled snadné. Pitínský nepolemizuje s postoji zakladatele D 34 po únorovém puči. Co se obvykle vyčítá mladému Pavlu Kohoutovi, toho byl Burian zdatným nositelem. Stačilo vlastně přehodit znaménka: Kdo byl v autorově Pařeništi postavou zápornou, zrádcovskou, škůdcovskou, dostává znaménko kladné. A naopak: Kdo se zapojil do budování beztřídního blouznění, podílí se tím na zločinech represívního režimu.

Až tak jednoduše Pitínský příběh v nových totalitních poměrech dožívající skupiny někdejších modernistů nevidí. Jeho pokus o rehabilitaci začíná tam, kde usoudil, že Pařeniště je bolestným kryptogramem, příběhem s tajenkou. Skutečnost je prozaičtější. Snad přátelství se Závišem Kalandrou (trest smrti v procesu s M. Horákovou) přimělo Buriana k úlitbě. Dovedlo ho k plukovnické hodnosti, ale i k umělecké diskreditaci v obou protichůdných táborech.

Pitínský dovedl Pařeniště, a je to výhradně jeho vklad, k úzkostnému, místy děsivému pohledu na dobu nejtužšího stalinismu u nás. Obraz zlomených charakterů kontrastuje s úsměvnými náhledy Hřebejka a dalších filmařů. Dominantním pocitem, který člověka až dusí, je toyenovská úzkost.

Proměny 20. století

Herci Pitínskému porozuměli. Hlavně Helena Čermáková jako rozkolísaná Růžena Hoderová a Ján Sedal, mocí i přáteli pokoušený Hoder. Ta dvojice odráží rozpory doby lépe než zatím sporé studie z časů lámání páteří. Věrohodností naplňují scénu Jana Plodková (Morávková), Kamila Kalousová (Pacovská), Marek Pospíchal (Stodola), Marie Ludvíková (Vítová) atd. Pařeniště zůstává hrou kontroverzní. Její uvedení na scénu HaDi v cyklu Proměny 20. století bude dráždit i ve věku našem.

HaDivadlo Brno – Emil František Burian: Pařeniště. Režie Jan Antonín Pitínský, dramaturgie Vendula Borůvková, scénografie Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková, hudba Petr Hromádka. Premiéra 14. února 2008.

Reklama

Výběr článků

Načítám