Článek
Ročně se v Maďarsku točí kolem dvaceti hraných, čtyřiceti dokumentárních a čtyřiceti experimentálních filmů! Celkový počet včetně krátkých metráží a zahraničních koprodukcí potom dosáhl naposledy úctyhodného čísla 360. Zdejší tvorba je proti té naší mnohem více rozrůzněná i ambicióznější.
Mezi důvody takového rozjezdu lze počítat úspěšný filmový zákon, garantující 20procentní úlevu na daních pro všechny filmové produkce, i nově otevřené obří Kordovy ateliéry, které lákají zahraniční štáby. Vedle dvou ateliérů a TV studia zde najdete i obří set o šesti tisících metrů čtverečních i se šestimetrovou vodní nádrží. Budapešť se totiž snaží být i mezinárodním konkurentem nejen barrandovským ateliérům, ale dalším evropským lokacím například v Rumunsku.
Současné maďarské filmy zná český divák nanejvýš díky České televizi, která jimi zaplňuje noční okna filmového klubu, ale také karlovarskému festivalu či klubovým přehlídkám. Je to s podivem, vždyť nejvíce ambiciózní maďarská dílka uvádí pravidelně britská, francouzská či německá distribuce. Patří ale k naší současné realitě, že čeští diváci paradoxně znají nejméně právě kinematografie nám nejbližších zemí.
Muž z Londýna
Minulá sezóna v Maďarsku se nesla ve znamení filmu Muž z Londýna světově proslulého režiséra Bély Tarra, ve kterém si hlavní roli zahráli český divadelní režisér a herec Miroslav Krobot a anglická herečka Tilda Swintonová, která byla mimochodem nedávno nominována na Oscara. Film inspirovaný předlohou George Simenona je existenciální krimi přístavního hlídače, který propadne bláhovému pokušení, když nalezne kufr ukradených, prokletých peněz.
Za zajímavý snímek lze považovat Holky režisérky Anny Faurové, představující příběh z ulice dvou ztracených, asociálních mladic, které se poflakují po urbanistické krajině předměstí a občas si vypomáhají prostitucí. Mladý, rozzuřený film o protestu je i svědectvím o postsocialistické generaci. Vznikl na motivy skutečné události – vraždy taxikáře, již spáchaly dvě mladé dívky.
Čerstvou novinkou je velmi dobře zvládnutá komorní adaptace slavné knihy Sándora Máraie Odkaz Eszter, pod níž je podepsán filmař Joseph Sipos. V roli očarujícího Lájose, věčného lháře a větroplacha, přijíždějícího po dvaceti letech i s rodinou za svou kdysi podvedenou, oklamanou i opuštěnou milenkou Eszter (Eszter Nagy-Kálózy), aby ji obral ještě o to poslední, co nebohé ženě zbylo, se objevil náš dobrý známý ze snímku Ondřeje Trojana Želary, Gyorgy Cserhalmi.
Vedle několika pokusů o maďarské komedie (například rustikální retrošvanda A vlak jede dál Róberta Koltaie) zaujal původně televizní projekt Off Hollywood Szabolcse Hajdu, jehož film Bílé dlaně byl uveden několikrát v rámci českých festivalů. Filmař přímočarého stylu mezilidských konfliktů a bojů přibližuje jeden den a noc mladé maďarské filmařky před premiérou jejího filmu, které se nenávratně hroutí svět, neboť marně bojuje se všemi zákrutami svazujícího, malého světa. Se žárlivým manželem, zlomyslnými novináři, nechápajícím publikem, závistí a nakonec i sama se sebou. Jinak si ovšem maďarský film vede velmi dobře a hranice provinčnosti i zabedněnosti velmi úspěšně překračuje.