V 70. a 80. letech jste se pohyboval na pražské folkové scéně, hrál jste jako host Jaroslava Hutky, s Amalgamem, Jiřím Mazánkem a vystupoval jste i sám. Po revoluci jste ovšem z hudební scény zmizel. Proč?

Souviselo to s mou profesí. Jedna francouzská firma hledala stavební techniky, které by proškolila ve Francii. Uspěl jsem v konkurzu a odjel do Francie, kde jsem strávil rok. Když jsem se vrátil, bylo tu obrovské nadšení z hudby, ale já nějak ztratil motivaci. Přestal jsem skládat i hrát. Navíc mě absolutně pohltila má práce.

Nedávno jste se ale vrátil, vydal nové album. Začala vám muzika chybět?

Vrátil jsem se k ní před dvěma lety a důvodů bylo víc. Oslavil jsem padesátku, cítil jsem, že je třeba doplnit povolání něčím tvořivým a k tomu všemu mi začal hudba chybět. Navíc mám pocit, že porevoluční nadšení vyprchalo a dostavuje se složitá realita. To je dobré prostředí pro tvorbu každého písničkáře, takže nebyl problém začít skládat.

Spřátelil jsem se s britským písničkářem Philem Shöenfeltem, který se v Praze usadil a oženil. Pozval jsem jeho kapelu na oslavu svých narozenin do Baráčnické rychty v Praze a zahrál jsem si s nimi pár svých písniček. Tam mě to znovu chytlo.

Od folku jste se ale dostal k rockovějšímu vyznění.

Ten posun byl evidentní už na tom narozeninovém koncertu. Věděl jsem, že chci změnit zvuk svých písniček.

Naznačil jste, že váš pocit z dění v zemi není ideální. Počítal bych tedy na desce spíše s politickými či sociálními texty. Ty tam ale nejsou. Nechtělo se vám do toho?

Vždycky jsem byl apolitický, to mi zůstalo. Týkalo se to hudební tvorby i mého osobního života. V repertoáru mám jen jedinou politickou písničku. Jmenuje se Tak už jsme tady, vznikla před rokem, ale je to výjimka a na desce není.

Zato je tam většina milostných textů. Kdo vás v tomto ohledu inspiroval?

Obrovský vliv na mě měl a má Bob Dylan. Myslím si, že máme podobný způsob psaní písniček. Nezakrývám, že se řídím heslem „Za vším hledej ženu“. V tom u sebe cítím ten autorský motor.

Pro kterou ženu píšete?

Většina písniček z desky vznikla v posledních dvou letech. Doplňují je asi tři starší. Nemohu vám říct, pro koho jsem psal, to je strašně široký pojem. Za spoustou písniček je moje manželka, ovšem v životě jsem samozřejmě poznal řadu žen. Neznamená to ale, že každé ovlivnění musí být tak silné, abych o tom napsal písničku. Všeobecně si žen vážím. Podle mě se od nich my muži máme co učit.