"Dějiny Divadla na Vinohradech jsou pestré - veselé, smutné i vzrušující," uvedla před představením Jiřina Jirásková, když s Viktorem Preissem diváky večera přivítala. Oba vzdali hold všem těm, kteří na těchto prknech byli před nimi. Ředitel divadla Jindřich Gregorini pak mezi publikem přivítal ministra kultury Václava Jehličku, sponzory a zástupce hlavního města Prahy jako zřizovatele.

Skvělé kolegy a dramaturgy, velké role, velkorysé ředitele a báječné vinohradské publikum potom popřáli svým kolegům jménem Národního divadla v Praze Iva Janžurová a František Němec.

Sláva i ponížení

Adina Mandlová (1910 až 1991), svého času nejobsazovanější česká filmová herečka, zažila kromě slávy i nenávist, bolest ze ztráty dítěte a ponížení, když se po válce dostala do vězení za údajnou kolaboraci, důvěrné styky s Němci v protektorátním státě. "Málokdy jsem respektovala zvyky, mravy, zákony a náboženství společnosti, často jsem ignorovala i city jednotlivců, kteří mi stáli v cestě za novým cílem a novým dobrodružstvím," přiznala ve své autobiografii.

Jelínková, která emigrovala začátkem 60. let, napsala Adinu původně jako filmový scénář pro Vladimíra Michálka, s nímž spolupracovala na úspěšném snímku Zapomenuté světlo (Žilková za svůj výkon v tomto filmu získala Českého lva). Na tuto herečku se Jelínková podívala jako na někoho, kdo si musel v emigraci "znovu vymyslet život", a její vzpomínky konfrontovala se skutečností.

K realizaci však nedošlo, a tak ho právě na Michálkův podnět nabídla vinohradské dramaturgii. "Nevidím ji jako ukřivděnou oběť, ale jako někoho, kde je strůjcem svého osudu. A ten byl těžký," řekla autorka, která spolu s dalšími zvanými hosty usedla v hledišti. Prostudovala dostupnou literaturu a tímto tématem se s přestávkami zabývala deset let. Další role v inscenaci Adina vytvořili například Jan Šťastný, Jiří Dvořák, Pavel Rímský, Martin Zahálka, Daniel Bambas, Barbora Munzarová, Ladislav Frej a Svatopluk Skopal.