Článek
Proč jste na desce Hodina ustoupili od vlivů world music, donedávna charakteristického znaku kapely, a nahráli jste muziku čerpající z jiných stylů?
Martin Hrubý (zpěv, kytara): Vyzkoušeli jsme si to a na pár let nám to stačí. Chtěli jsme začít dělat něco jiného, protože jsme hudebně zvídaví a rádi si s hudbou hrajeme.
Ondřej Brzobohatý (zpěv, klávesy): Už nebylo proč to balit do world music, tedy zejména do kubánské hudby, která nás inspirovala nejvíce. Přirozeně jsme přišli s jinými melodiemi a nelpěli jsme na tom, aby to byla world music.
Co způsobilo, že jste začali přicházet s něčím novým?
Hrubý: V jakémkoli uměleckém odvětví se může stát, že se člověk pro něco nadchne, žije tím a pak to nadšení opadne a on přichází s něčím novým. Člověk prostě zraje.
Brzobohatý: Materiál na desce Hodina bych nazval poučeným popem. Nevím, jaký jiný název najít pro styl, který kombinuje soul, pop, rock, ethno, funky i jazz. Nedokážu to popsat jedním slovem. Pro nás je nejdůležitější, že hrajeme to, co nás baví.
Název alba Hodina souvisí s jeho délkou?
Brzobohatý: Ano, album trvá přesně hodinu. Hledali jsme název a inspirovala nás první skladba na desce nazvaná Hodina mezi poslední noční a první ranní. Našli bychom ale jistě další řadu různých významů. Líbilo se nám, že si s tím názvem můžeme dál hrát.
Která je ta hodina mezi poslední noční a první ranní?
Hrubý: Je to hodina, kdy nad ránem čekáte na tramvaj, která nejede. Vlastní zkušenost, devadesát devět procent textů na desce, je vlastní zkušenost. Psali jsme je s textařem Vojtěchem Probstem, v písničce I když jsme využili krátké básně Vladimíra Holana.
Je osobní i text písničky Dům, kde se přestalo žít?
Hrubý: Je velice osobní. Když Ondra přinesl hudbu, přemýšlel jsem dlouho nad textem. V té době mi zemřel dědeček, otec mého otce, kterému je píseň věnována. Na sešlosti po pohřbu, kde se setkali jeho tři synové z prvního manželství, se hodně probíral dům, ve kterém vyrůstali. K napsání textu mě inspirovalo to, co jsem tam zaslechl. Z úst strýce zazněla například věta "jsou věci, které pak už zpátky nelze vzít". Nechal jsem ji tam, byť je to klišé. Patří do atmosféry té písničky.
Používáte ve svých textech často citace, které slyšíte kolem?
Hrubý: Spíš si zalistuji Ouředníkovým Šmírbuchem jazyka českého nebo vezmu Zaorálkova Lidová rčení a čerpám zajímavá spojení z nich. Hodí se je použít například do refrénu, jelikož tam jsou potřeba spíš slogany. V minulosti jsem ale použil i větu z Dostojevského románu Bratři Karamazovi. Čerpat se dá odevšad.
Producentem desky je Yarda Helešic. Jak se s ním dělalo?
Brzobohatý: Yarda je naprosto precizní člověk, který má rád ve věcech pořádek a na desku nepustí nic, co tam být nemá. Dal albu fantastický zvuk a dokázal dát písničkám takové aranže, jaké si zasloužily. Jsme rádi, že si Yarda s námi zahraje jako host 7. června na křtu desky v Paláci Akropolis.