Článek
Přišli i přátelé jiných profesí, například mecenáška umění Meda Mládková a malíř Adolf Born. V síni nechyběly ani desítky vděčných diváků. Podle prezidenta Herecké asociace Václava Postráneckého Beneš svou osobností reprezentoval vzácný fenomén, jímž je slušnost. Přitom stihl být ještě elegantní, šarmantní, galantní, přátelský, vtipný, oddaný a jedinečný, zcela originální herec.
Za rodinu promluvila nejmladší Benešova vnučka Anna, která na něj vzpomínala jako na vysokého váženého pána v klobouku, který se smál rozvážně a dlouze. Když se rozčílil tak s noblesou, "ale to to hřmělo". Podle Anny byl kouzelným dědečkem, protože stíhal být na dvou místech, doma a na obrazovce. Desítky divadelních rolí ve Vinohradském divadle a v Městských divadel pražských, kde vystupoval především v konverzačních a detektivních komediích, zůstanou ve vzpomínkách herců, kteří s ním stáli na jevišti, a v mysli diváků, kteří přes půl století usedali v hledišti.
Poslední role v Želarech
Na obrazovce bude do domovů všech Čechů jistě vstupovat ještě velmi dlouho, protože hrál v mnoha známých filmech, například v Pohádce máje, Nočním motýlu, Hostinci u kamenného stolu. Vždy byl slušným člověkem, a tak možná nejméně ušlechtilým mužem jeho kariéry zůstane nadporučík Lukáš, ale ten v jeho podání byl prostě svůj a divák se na něj nemohl zlobit.
Poslední větší filmovou rolí byl v roce 1990 prezident T. G. Masaryk ve filmu o Karlu Čapkovi Člověk proti zkáze. Naposledy se před filmovou kameru postavil v roce 2003 ve snímku Želary. "Byl především noblesní člověk, ale to vůbec nebránilo tomu, aby byl zároveň temperamentní a výbušný herec. Vždycky se s ním nádherně zkoušelo a taky se s ním vesele sedělo v klubu a povídalo. Byl opravdu rozkošný," řekla jedna z Benešových kolegyň z Městských divadel pražských Libuše Švormová. Beneš zemřel 27. dubna ve věku 89 let.