Článek
Giraudouxova hra je pohádka pro dospělé, moralita znovuzrozená do básnivého podobenství. Jen tak ji lze chápat i inscenovat. Režisér Karel Kříž se svým týmem touto cestou zamířil a na prázdné scéně se snažil vytvořit stylizovaný divadelní tvar, v němž finančníci hodlající pro údajnou ropu zlikvidovat Paříž jsou figuríny v totožných oblecích s nabílenými tvářemi, zatímco příslušníci tábora "bláznivých" rozkvétají pestrobarevnými, vzdušnými, secesně ornamentálními kostýmy Kristiny Matre-Křížové.
Pouliční kavárnou v Chaillot prochází květinářka, akrobat i zpěvák a s hudbou Vladimíra Franze se pokoušejí stvořit svobodnou a poetickou atmosféru Paříže umělecké bohémy. Inscenátoři měli být ale ve své obrazivosti důslednější, protože text, byť seškrtaný, přece jen šustí papírem a vzpírá se realistické herecké konvenci. Druhá polovina inscenace ale napravuje, co první nedotáhla, a výstup čtyř "bláznivých" otevírá dveře do světa ryzí fantazie, kde štěkají neviditelní psi a stěny se rozevírají, aby navždy pohltily všechny škůdce tohoto světa, jejichž odchod usnadňuje divákům kabaretní nadsázka.
Kolářová s lehkostí opravdová
Bláznivá ze Chaillot byla dárkem k jubileu vynikající herečce Daniele Kolářové a byla to dobrá volba, protože myšlenky hry rezonují nejen s hereckými prostředky, ale především s osobními tématy této nevšední ženy. Kolářová hraje nikoli bláznivou, ale Bláznivou, jejíž bláznovství je věcí vnějšího nazírání jejích skutků, ne způsobu jejich provádění. Hraje ji s dětskou opravdovostí a vážností, zároveň s lehkostí, půvabem a ženským šarmem. V tom jí výborně sekundují ostatní "bláznivé" - koketní Konstancie Hany Maciuchové, popletená Gabriela Lucie Juřičkové a rázná a samozřejmá Josefina Jiřiny Jiráskové.
Z dalších postav zaujme půvabem i hereckou radostí Marie Málková, které diváci uvěří, že její Irma prochází nedotčena mužskými náručemi, a lyricky mužný Pierre Pavla Battěka. Bláznivá ze Chaillot není představením, na němž by se diváci "mlátili smíchy", ale vinohradské publikum viditelně jihne a původní nejistota, co se mu nabízí, se mění v zaujetí a dojetí.
Nemusíte být zrovna stoupenci Greenpeace, aby vám z Křížovy Bláznivé ze Chaillot bylo jasné, že s tímto světem je mnohé v nepořádku a všichni "blázniví" budiž pochváleni. A jestli některé potrefené husy zakejhají v obavě o náš kypící kapitalismus, pak si vzpomeňme na protestující požárníky Formanova filmu Hoří má panenko. I přes problémy s Giraudouxovým textem má inscenace a její poselství ve vinohradském repertoáru své místo.
Jean Giraudoux: Bláznivá ze Chaillot, překlad Karel Kraus, úprava Vlasta Gallerová, režie Karel Kříž, dramaturgie Kristina Žantovská, scéna Erlend Hella Matre, kostýmy Kristina Matre Křížová, hudba Vladimír Franz, pohybová spolupráce Jiří Bilbo Reidinger. Premiéra 23. 3. 2007 v Divadle na Vinohradech.