Původně se deska měla jmenovat Skupinová terapie, ale tři týdny před vydáním jste její název změnili. Proč?

Milan Cais: S názvem jsme tentokrát dost laborovali, v minulosti to šlo lépe. Měli jsme asi padesát nápadů. Udělali jsme si seznam, každý z nás si vzal jinou barvu tužky a podtrhával ty, které se mu líbily. Skupinová terapie původně vyhrála na celé čáře.

Mardoša: Věděli jsme ale, že by to nebyla jediná deska s takovým názvem. Stejnojmenné album vydala před třemi lety slovenská skupina Desmod. Proto jsme se rozhodli ho na poslední chvíli změnit.

Cais: Názvy našich desek bývaly složeniny ze dvou slov, která dala dohromady nový význam. Tentokrát jsme nic tak dobrého nevymysleli a nechtěli jsme to lámat přes koleno.

Souhlasíte s tím, že je na desce víc klasických písniček, než u vás bylo v minulosti zvykem?

Mardoša: Nikdy jsme si neřekli, že nechceme dělat normální písničky. Naopak si myslíme, že je děláme úplně normálně. Skladby, v nichž se jednotlivé pasáže neopakují, vnímáme pořád písničkově.

Cais: Na albu je spousta písní napsaných podle klasického písničkového vzorce sloka - refrén - sloka - refrén - mezihra - refrén. Občas do něho rádi vklíníme ještě něco navíc. Ale například skladba Trilobeat se tomu klasickému vzorci vymyká. Začíná klidně, pak narůstá, až úplně vygraduje.

V písničkách Eko echo a Chudáci je ekologický text. Je náhoda, že jsou na albu dvě tématicky podobné skladby?

Cais: S Mardošou si neříkáme, co kdo právě píše. Shodou okolností jsme se ve stejný čas zabývali stejným tématem, takže na desce jsou dva pohledy na tutéž věc. Jeden je v Eko echo, tu jsem psal já, a druhý ve skladbě Chudáci, což je Mardošův text.

Mardoša: Milan má situaci zmapovanou globálněji. Já jsem si z ekologie vytáhl tání ledovců.

Proč je písnička Kudu aditsuh nazpívána korejsky?

Mardoša: Nejdřív to byla legrace, kterou jsme nakonec vážně udělali. Když za námi bylo na podzim 2005 korejské Ahn Trio, se kterým chystáme náš další projekt, absolvovali jsme pár prvních zkoušek. Potom byla rozlučka, kde jsme seděli u stolu a Lucia Ahnová mi říkala, že můžem napsat písničku. Začal jsem jí říkat anglické fráze, ona je překládala do korejštiny a já si je foneticky přepisoval. Ten přepis jsem si schoval i s jeho anglickou částí. Do hudby, kterou jsme měli připravenou, to parádně sedlo.