Článek
Taxi se vrací po pěti letech čtvrtým dílem a s ním známí protagonisté Frédéric Diefenthal a Samy Naceri jako nešikovný policista a řidič taxíku s dlouhým trestním rejstříkem. Jak jste s Bessonem přišli na tohle pokračování?
Pro nás je celá série Taxi stále jeden film, k němuž se vždy s odstupem vracíme. Sedneme si a zkoušíme vymyslet pokračování, abychom uspokojili publikum a jeho očekávání. To nás motivuje, když přemýšlíme nad tím, jestli a jak přidat nějakou další epizodu či rozepsat postavy. Představuje to vždycky velkou výzvu. Na druhou stranu další pokračování je také milostnou avantýrou s Marseille, s městem, s místními lidmi, kteří nás potkávají na ulicích, kde natáčíme, a pro něž je to událost.
Luc Besson řekl, že film natočil i proto, aby zachránil jednoho z hlavních hereckých protagonistů Samyho Naceriho, který hraje Daniela (Naceri má problémy s alkoholem a se zákonem, od roku 2000 byl čtyřikrát odsouzen, naposledy k 6 měsícům vězení a k zaplacení pokuty 8 tisíc eur. Loni v opilosti rasisticky urážel policistu, má za sebou sérii násilných napadení a byl dokonce zadržen s 5 gramy kokainu. Pozn. M. P.)
Ano, i to je pravda. Samy je náš dobrý kamarád a velký herec. Navždy to bude náš Daniel. Máme ho moc rádi a chtěli jsme mu pomoct a podržet jej.
Napadlo mě - jezdíte taky rád taxíkem?
Přiznám se, že taxíkem jezdím spíš zřídka. Ale když nasednu a řidič pozná, že já jsem ten, kdo točí tyto filmy, nějak automaticky šlápne na plyn. Taxikář potom jede o mnoho rychleji než normálně. Nakonec se v taxíku docela bojím.
Velký prostor dostala ve čtyřce postava komisaře Gilberta. Má za úkol pohlídat přes noc mezinárodně hledaného kriminálníka, což ale spustí celou eskapádu pochybení a komických situací kolem policejní služby.
Mohli bychom říct, že tentokrát byla řada na něm. V každém díle jsme se věnovali více jedné postavě a tentokrát jsme si mohli dovolit postavit do centra dění právě Gilberta, držitele nobelovky co se týče schopnosti přitáhnout nějaké katastrofy. Diváci už jej dobře znají, můžeme říct, že jeho charakter ve filmu dospěl a našel si vlastní výraz. My jsme jej posunuli ještě více k šílenství. Myslím si, že jeho představitel Bernard Farci se toho zhostil nadmíru dobře.
Zdá se, že s ním do filmu vstupují nejen prvky grotesky, ale i lidové komedie, když se třeba Gilbert učí jako policista pracovat na počítači, nebo na konci zničí celý dům. Jako bychom zažívali pocit potěšení z ničení věcí, známý ze slapsticků. Navíc jde o parodii.
Ale stále jde hlavně o akční komedii a o situační humor. Gilbert si omylem vezme trochu koksu a potom není k utišení. Je velkým dítětem, které se ocitne v domě se všemi těmi zbraněmi, ale přitom je na stopě zločinu. Je to samozřejmě parodie, mrkáme tam na diváka, aby věděl, že je to scéna jako z Ramba. Neřekl bych ovšem, že jde o lidovou komedii. Film zůstává spíše v tradici například Muže z Ria, takže namísto potěšení z ničení je to potěšení z tohoto druhu zábavné kinematografie.
Co říkáte na to, že kritici vaše filmy často popravují?
Už je nečtu. Samozřejmě jeden kamarád mi dělá něco jako přehled tisku, co se napíše o mých filmech. Ale z toho, co jsem přečetl, mám dojem, že kritici hodnotí filmy příliš rychle a často si nevědí rady s kinematografií, jejímž cílem je čistá zábava. Ať už takové filmy někdy vynášejí do nebes nebo je odsuzují, obvykle to napíšou dost extrémně.