Článek
Villazón (35) je v současnosti na vrcholu a jeho lyrický tenor se prosazuje po celém světě, zejména v romantickém repertoáru je nepřekonatelný. Na publikum kromě nádherného hlasu s jistými výškami působí i Villazónovo charisma a vzhled "rošťáckého klauna", jenž je vlastně v rozporu s jeho oborem.
Na předešlém koncertu se pěvec soustředil na operní árie převážně italského a francouzského repertoáru, úterní recitál přinesl publiku, v němž nechyběli ani Václav Klaus či Pavel Bém, jedno překvapení. Proti nahlášenému programu se po první operní půlce - údajně pro nenahlášenou indispozici, která však nebyla naprosto znát - věnoval ve druhé části koncertu pouze španělským zarzuelám.
Vypustil tak dvě operní árie a seznámil překvapené publikum se svým nejnovějším albem, na které právě tyto árie z populárních španělských operet nahrál.
Nechyběla ani ruština
Zatímco v první půli zářil jako Rodolfo ve Verdiho Luise Millerové či Lenský v Oněginovi, kde nevadila ani jeho úsměvná ruština, tak druhá polovina s téměř muzikálovou tváří obsahovala v hispánském světě populární skvosty: Sorozábalovy písně Madrileňa Bonita či No puede ser, kterou končil i minulý koncert.
Trochu zmatené obecenstvo změnou programu sice nepoznalo včas konec koncertu, což dalo Villazónovi možnost předvést svou "klaunskou" podobu v několika roztomilých scénkách, ale nakonec se přece dočkalo dvou přídavků: legendární písňové hity, španělská Granada a neapolská Funiculi funicula, určitě uspokojily očekávání. Villazón opět Prahu dobyl, s ovacemi stojícího sálu.
O výborný dojem se přičinila i doprovázející PKF, i když druhá půlka jí tolik možností ukázat se nenabídla. Tuto možnost bude mít ale na následujícím turné s Villazónem v Německu.