Postava malířky, pro kterou je těžké den co den umírat, v něm svede dvojí bitvu. S nanicovatým manželem se popere o pochybnou důstojnost, s autorem kvůli tomu, že marníme život ve snaze trefně se vyjádřit, ačkoli dávno není co říct. Vylžeme se z toho jedině tím, že "všechno je deník" a každá maličkost stojí za zaznamenání - simsalabim, a na světě je Palahniukův "minimalismus", nad nímž by hudební skladatelé Glass s Nymanem kroutili hlavou.

Psaní ve vemlouvavé du-formě, náhražkovou mystiku spolčenou s technickým pokrokem a další rozumné fackování kómatu postmoderny korunují ne zcela původní vonnegutovské škleby a refrény. Haj, hou, tak to chodí. Nic nového pod sluncem, ale aspoň "omamné jako kobra ve střehu", jak se nechal slyšet autorův kolega Ira Levin, jehož thrillery pointa Palahniukova románu připomene.

Chuck Palahniuk: Deník, přeložil Richard Podaný. Odeon, Praha 2006