Článek
Prolínají se tam nejen různé kultury, ale ryze technologická postindustriální společnost se sofistikovanými formami umění, jako butó, moderní tanec nebo elektronické zvukové koláže, je konfrontovaná s přístupem kultur, jež se ještě zcela nevzdálily primitivním kořenům. Jejich nejvýraznějším představitelem je kazašský soubor Kyzyl Tractor.
Zatímco většina ostatních účinkujících pracuje s koncepcemi, čtyři Kazaši ve stylových šatech s nezbytnými čepicemi procházejí mezi diváky. Každý má na zádech plochý buben z kůže. Do něj v pomalém rytmu tlučou krátkými klacky. Popřípadě před sebou valí obrovský buben o průměru přes tři metry, který vytvořili z ohnutých kmínků mladých stromků, na něž přivázali zvířecí kůže. Vymítání zlých duchů evokuje scéna, kdy všichni freneticky tlučou na plochý buben na zádech jednoho ze svých kolegů, který leží na zemi.
Kyzyl Tractor připomíná odlišný svět s jinou kulturou, v níž vztah k bolesti a krutosti býval jiný. Klidně zabalí jednoho ze svých členů do tlustého koberce, který kopanci srazí ze schodů.
Jejich sobotní večerní představení ukázalo, že žádnými divadelníky nejsou, zaplnit hodinový prostor jim činilo problémy, protože jen nakupili jednotlivé scény za sebe. Ovšem oživit výstavu svými parafrázemi šamanských rituálů se jim daří velmi dobře.