Hlavní obsah

Vychovatelka z ústavu se vzepřela řediteli a vyhrála

– Domažlice
Právo, Patrik Biskup

Mít v zápočtovém listě záznam o ukončení pracovního poměru za soustavné porušování povinností pro takového člověka téměř jistě znamená, že si při hledání nové práce ani neškrtne. O tom, že pracovní výtky ale mohou být v některých případech jen zástěrkou pro propuštění vzpurného zaměstnance, ví své bývalá vychovatelka z Výchovného ústavu pro mládež v Hostouni na Domažlicku Františka Tichá (54).

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Ilustrační foto

Článek

Vychovatelka si nenechala takové zacházení líbit a uspěla. Ještě než domažlický soud o její žalobě na neplatnost výpovědi z loňského května rozhodl, přispěchalo vedení ústavu s návrhem na smír s tím, že pracovní poměr Tiché ukončí dohodou k 31. březnu 2014, doplatí jí mzdu za 10 měsíců včetně proplacení dovolené a uhradí veškeré náklady soudního řízení.

„Cítím velkou satisfakci. Najednou mi šli na ruku a splnili všechno, co jsem požadovala. Kdybych se nebránila, tak se mnou zametli a já bych s vizitkou šlendriána o žádnou práci nikde ani nezavadila. Nejsem žádný flink, svoji práci se snažím vykonávat svědomitě. Snažili se mě zbavit jenom proto, že jsem se vzepřela řediteli,“ uvedla Tichá.

KOMENTÁŘ DNE:

Lyžařské Nagano -  Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>

Problémy začaly na sklonku roku 2011, kdy šéf ústavu Jan Vojta Tiché oznámil, že bude přeřazena na noční vychovatelku.

Měla ohrozit zdraví dětí 

„To by mně ani tak nevadilo, jenže už se nezmínil o tom, že s tím souvisí snížení tarifní třídy o šest stupňů, což v mém případě dělalo asi padesát procent z platu. S tím jsem nesouhlasila a pak už se to se mnou vezlo,“ uvedla Tichá, která do té doby v ústavu pracovala rok, a žádné výhrady vůči ní nikdo neměl. Naopak, dostávala pravidelné odměny.

A najednou jako mávnutím kouzelného proutku dělala skoro všechno špatně. Šokem pro ni bylo, když jí ředitel z ničeho nic oznámil, že měla fyzicky napadnout chovance.

„Prý si mu kluci stěžovali, že je mlátím. Musela jsem hned nastoupit na nucenou dovolenou, než skončí policejní vyšetřování. Samozřejmě to dopadlo tak, že jsem se ničeho takového nedopustila,“ pokračovala Tichá.

U soudu se jí zastala kolegyně

Hřebíčkem do rakve se pak pro Tichou staly další dvě ředitelské výtky. „Jedna se týkala toho, že během kulturní akce mimo ústav jsem údajně nezvládla chovance, kteří prý ničili majetek. Krátce nato následovalo další varovné upozornění, že jsem měla ohrozit zdraví dětí, když jsem je nechala odtáhnout valník,“ prohlásila.

Během projednávání žaloby před soudem se Tiché zastala její bývalá kolegyně Helena Vnuková. Ta prohlásila, že s tak arogantním jednáním ředitele ústavu se v životě nesetkala.

„Všichni zaměstnanci byli jako ovce, museli ho jenom poslouchat. Nechali si všechno líbit, mlčeli jen proto, že měli strach, aby nepřišli o práci, protože by jinou nedostali,“ vypověděla u soudu Vnuková, která z ústavu odešla na vlastní žádost. Vojta Právu řekl, že mezi Tichou a ústavem došlo k dohodě, kterou soud akceptoval.

Reklama

Výběr článků

Načítám