Článek
Bývalá recepční, jak vyplynulo u soudu, otěhotněla s jedním se zahraničních turistů. Před okolím to ale úzkostlivě tajila. Po porodu, tedy 25. října 2001, své nechtěné dítě zabalila do osušky a tří igelitových tašek a nechala ležet ve skříni, až se novorozenec udusil. U soudu se hájila tím, že si na události osudné noci nepamatuje. Soudní znalci to ale vyvrátili.
Po zásahu Nejvyššího soudu, podle nějž nešlo o klasickou vraždu, ale o vraždu novorozeného dítěte matkou, na kterou zákon pamatuje maximálně osmiletým trestem, se případ znovu vrátil ke krajskému soudu. Ten pak právní názor velkého senátu Nejvyššího soudu musel respektovat a Hájkové trest snížil na 6,5 roku.
"Nadále si ale myslíme, že šlo o cílené jednání, o klasickou vraždu," uvedl k tehdejšímu verdiktu soudce ostravského krajského soudu Martin Kaňok a zdůraznil, že žena své těhotenství tajila nejen před okolím, ale dokonce ani nenavštěvovala lékaře.
I snížený trest je prý pro ženu příliš
"Našla si i novou známost a chtěla zabránit tomu, aby vztah byl těhotenstvím dotčen," konstatoval Kaňok. Vražedkyně však nechtěla akceptovat ani mírnější trest. "Je nepřiměřeně přísný," uvedl u Vrchního soudu její obhájce Rastislav Vlček, který se pro svou klientku domáhal podmínky, případně trestu na samé spodní hranici zákonné sazby.
Soud však jeho argumenty neakceptoval. "Trest odpovídá vysokému stupni společenské nebezpečnosti tohoto činu," uvedl předseda senátu olomouckého Vrchního soudu Ivo Lajda s tím, že žena mohla situaci řešit pro společnost přijatelnějším způsobem, například adopcí, či potratem.
"Šlo jednoznačně o přímý úmysl s cílem dítě usmrtit," dodal Lajda. Hájková odmítla vypovídat a nevyjádřila se ani k verdiktu. "Dovolání k Nejvyššímu soudu podávat nebudeme. Není k tomu už důvod," dodal jen její advokát Vlček.
