Článek
„Proti rozhodnutí jsem neobdržela žádnou stížnost, v současné době už je dotyčný umístěn v detenčním ústavu v Brně,“ potvrdila v pátek Právu soudkyně Ivana Růžičková.
Podle znalců jednal Čorňák v nepříčetnosti v důsledku duševní poruchy a není tak za svůj čin trestně odpovědný. Soud mu ale uložil detenci s ohledem na to, že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Každý rok bude přezkoumávat, zda u něho důvody detence nadále trvají.
Vrah trpí bludy
Z posudků psychiatrů vyplývá, že Čorňák trpí paranoidními a perzekučními bludy. Proto se cítí ohrožený domnělými nepřáteli. „V důsledku této psychické poruchy nebyl v době spáchání činu vůbec schopen rozpoznat protiprávnost svého chování a ani jej ovládat,“ konstatovala žalobkyně, která rozhodla o zastavení trestního stíhání.
Čorňák zastřelil Lemona loni na podzim v jeho autě. U soudu řekl, že jen bránil svůj život a životy rodiny. „Lemonové mi vyhrožovali likvidací, když někomu řeknu, že jsou napojeni na teroristy. Vadí mi to, co jsem provedl a nehodlám to už opakovat. Ale pořád si myslím, že jsem k tomu měl důvod,“ prohlásil Čorňák a dodal, že si nemyslí, že by pro společnost představoval hrozbu.
Znalci upozornili na to, že pobyt Čorňáka na svobodě je pro společnost krajně nebezpečný a mohl by se dopouštět dalšího podobně závažného jednání.
Při domovní prohlídce našli policisté u Čorňáka samopal, náboje a různé nástražné systémy, jako například desky s hřeby nebo speciálně upravená kopí. Pět let je držitelem zbrojního průkazu. „Měl jsem kladné stanovisko od praktického lékaře a normálně udělal zkoušky. V té době ještě nebyly povinné psychotesty,“ řekl k tomu Čorňák.
Vrah oběť znal
S obětí se znal Čorňák 13 let. K vraždě, která připomínala spíše popravu, došlo loni 7. listopadu.
Lemon zastavil se svým autem u Čorňákova domu na okraji Chrástu. To už vrah svíral pistoli v ruce. Myslel si prý, že ho Lemon a jeho kumpáni přišli unést. Podle svých slov nejprve namířil na Lemona zbraň a zeptal se ho: „Takže jste teroristi?“ Řidič mu prý odpověděl s úsměvem: „Jo.“
„Nevěřícně jsem se ještě jednou zeptal na stejnou otázku a dostal stejnou odpověď. Z toho jsem usoudil, že všechny ty výhrůžky, které se ke mně donášejí, jsou skutečné, a ze strachu o život svůj a celé mé rodiny jsem vystřelil několik ran za sebou. Já jsem běžel do baráku,“ popisoval kriminalistům Čorňák, jak se to všechno zběhlo.
Ze strachu, že by Lemon přežil a mohl se mstít, doplnil náboje a vrátil se k jeho vozu. „V té době už tam stáli dva mladí lidé. Stoupl jsem si před ně a dvakrát ho ještě střelil do hlavy. Pak jsem utekl zpátky do domu,“ dodal Čorňák.
