Hlavní obsah
Ilustrační foto Foto: Jan Handrejch, Právo

Syna může přejet auto. K rozpadu kauzy ŘSD přispělo zastrašení svědka

V korupčním případu kolem Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) byl zastrašován a ovlivňován důležitý svědek. Ten po výhrůžkách vypovídal jinak než dřív, což přispělo ke zhroucení kauzy, u které detektivové původně napočítali stamilionové škody.

Ilustrační foto Foto: Jan Handrejch, Právo
Syna může přejet auto. K rozpadu kauzy ŘSD přispělo zastrašení svědka

Obří případ údajného nevýhodného pronájmu odpočívadel a reklamních ploch u dálnic vypukl v roce 2011, kdy bylo zatčeno několik exmanažerů ŘSD a podnikatelů, kteří měli ze zakázek profitovat.

Případ se ale rozpadl. Stíhání v hlavní části bylo zastaveno, v dalších částech dosud padly pouze zprošťující, byť nepravomocné rozsudky.

Za dosavadním neúspěchem případu je několik pochybení, kterých se dopustila policie. K aktérům kauzy třeba unikly informace o totožnosti utajených svědků, jejichž svědectví byla klíčová.

Zároveň má případ linku zastrašování svědků, kterou v tichosti v předchozích dvou letech rozplétal Obvodní soud pro Prahu 4.

Syna může přejet auto

Ten uznal, že se v jednom případě skutečně něco takového stalo. Vyplývá to z rozsudku, který byl vyhotoven teprve v minulých týdnech. Právo ho má k dispozici.
Svědek byl zastrašován na konci roku 2012, tedy rok po začátku policejního vyšetřování kauzy ŘSD.

Jeden z obviněných, Milan Souček, si tehdy odpykával trest v pražské ruzyňské věznici v souvislosti s jinou trestnou činností.

V dálniční kauze měli policisté jeho podrobnou výpověď z pozice utajeného svědka a doufali, že Souček informace potvrdí také při dalším výslechu na jméno. Jenže než se důležitá výpověď uskutečnila, Součka ve věznici kontaktoval další trestanec, Milan Ficnar.

Řekl mu, že může být zlikvidován za 250 tisíc korun.

Další výhrůžka směřovala k Součkovu synovi. Ficnar naznačil, že by ho mohlo přejet auto. Připomněl také třeba praktiky tzv. Berdychova gangu, které spočívaly v pálení přirození. Proto Součkovi doporučil, aby při výslechu v kauze ŘSD nevypovídal nebo mluvil tak, aby nikoho nepoškodil.

Výpověď Součka, kolem níž se celá kauza ŘSD točila, nakonec pro detektivy skutečně byla zklamáním. Muž ji změnil. Před vyšetřovateli sice mluvil obsáhle, ale svědectví nic zásadního proti obviněným nepřineslo.

Ficnar před obvodním soudem nepopřel, že zmíněné informace Součkovi řekl. Odmítl ale, že by tím někomu vyhrožoval. Považoval se pouze za prostředníka vzkazu. Soud však jeho verzi smetl ze stolu a uznal ho vinným z vydírání.

„Soud je přesvědčen a má za prokázané, že pokud někdo v prostředí věznice jinému spoluvězni zmíní možnost újmy jeho nebo blízkých v souvislosti s jeho postavením v trestním řízení a očekávaném výslechu, musí si být vědom toho, že zákon překračuje,“ konstatoval v rozsudku předseda trestního senátu Josef Mana.

Vinen ano, potrestán ne

Ficnara ale soud nepotrestal. V mezičase si totiž odpykal dva roky vězení v jiné kauze. Soud by mu nyní musel uložit trest souhrnný, protože k vydírání svědka došlo dřív. Výsledný trest by ale nebyl přísnější než ten, který si odpykal, a tak soud od potrestání upustil.

Navíc podle něj nebyl Souček nijak poškozen: „Soud měl možnost osobně vyslechnout poškozeného, vidět jeho reakce vůči pachateli. Poškozený k obžalovanému nechová zášť, ani tehdy ho nevnímal jako hlavního strůjce výhrůžek.“

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků