Hlavní obsah

Spor o výchovu osmiletého kluka: kritiku znalkyně soud smetl

Právo, Petr Kozelka

Přestože podle zákonů i judikatury by soudy měly pracovat se znaleckými posudky stejně jako s jinými důkazy, ustálená praxe je často jiná. Zvlášť v opatrovnických řízeních. Tam se justice nezřídka spoléhá na závěry znalce, který hodnotí rodiče a vyjadřuje se k možnostem výchovy. Jenže co když znalec dodá nestandardní posudek a soud námitky odbude s tím, že k závěrům posudku stačí letité zkušenosti?

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační foto

Článek

Spor o to, jak bude probíhat výchova dnes osmiletého chlapce, se rozproudil u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou. Soudce tam bez posouzení znalcem psychologem nechtěl případ sám rozhodnout, a proto se obrátil na zkušenou psycholožku s dvaadvacetiletou znaleckou praxí.

Znalkyně dodala posudek, kde většinu čtyřiadvacetistránkového textu kromě rekapitulace spisu tvoří přepisy rozhovorů s otcem, matkou a synem. Na základě čeho znalkyně dospěla ke svým závěrům, přitom vysvětluje jen na třech řádcích: „Při vyšetření jsem použila těchto testů – Baum test, Luscherův test, CAQ test, Hand test, společnou kresbu... Výsledky rozhovorů a testů jsou zpracovány v psychologických nálezech a závěrech znaleckého posudku.“

Nikdo nechtěl nic slyšet

Matčin advokát upozornil, že v textu nejsou žádné výsledky testů, není jasné, kdo který test dělal, a nejsou uvedeny ani žádné interpretce výsledků. Odkázal přitom na stanovisko Etické komise Českomoravské psychologické společnosti, podle které sice struktura posudku není stanovena zákonem, ale dle dobré praxe by měl posudek obsahovat kromě otázek nebo výpisu ze spisu právě výčet použitých psychologických metod, jejich výsledky a interpretaci.

Námitky proti posudku ale nechtěl slyšet jak okresní, tak i odvolací Krajský soud v Hradci Králové. Ten dokonce výtky smetl ze stolu s vysvětlením, že „ke svému znaleckému závěru znalkyně dospěla na základě svého znaleckého oprávnění a odbornosti, svých znalostí a letitých zkušeností“.

Možnost ptát se znalce existuje

Znalkyně navíc neodpovídala jen na čtyři otázky zadané soudcem, ale i na dvě otázky, které jí položil otec. Matka přitom takovou možnost nedostala.  „Soudce ani nikdo jiný mě vůbec neinformoval o tom, že bych také mohla znalkyni otázku položit. Že ji otec mohl úkolovat, jsem se dozvěděla až z vypracovaného posudku, když jsem ho dostala poštou,“ řekla Právu  žena.

Možnost účastníků sporu položit prostřednictvím soudu znalci otázky skutečně existuje, jak nezávisle na sobě Právu potvrdilo několik soudců a právníků. Shodli se ovšem na tom, že o takové možnosti by měly být informovány obě strany, jinak by mohlo dojít k porušení jednoho ze základních kamenů spravedlivého procesu, kterým je tzv. rovnost zbraní čili že obě strany mají stejné možnosti.

Justice si v popisovaném případě zahrála s malým chlapcem „škatulata, hýbejte se“. Soud totiž nejprve nařídil střídavou péči, potom byl hoch v péči matky a dalším rozhodnutím jej soud poslal do péče otce.

Reklama

Výběr článků

Načítám