Hlavní obsah
Ilustrační foto Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Sledovali utrpení dcery po nehodě, odškodného se nedomohli ani u Ústavního soudu

Měli by mít rodiče, kteří sledovali utrpení své dcery, nárok na odškodné? Před takovou otázku postavili justici rodiče dívky, jež utrpěla těžké zranění při autonehodě. Soudy včetně Nejvyššího odpověděly, že nikoli, přičemž tento názor podpořil u Ústavní soud (ÚS), u nějž rodiče hledali marně zastání.

Ilustrační foto Foto: Ondřej Kořínek, Novinky
Sledovali utrpení dcery po nehodě, odškodného se nedomohli ani u Ústavního soudu

Děvče utrpělo zranění v roce 2014. Lékaři bojovali o jeho život. Tři týdny musela být dívka v umělém spánku a po celou dobu u ní byli její rodiče. I poté, co byla z nejhoršího venku, musela absolvovat několik operací a téměř půl roku byla upoutána na lůžko. Ani poté ale útrapy neskončily, protože přišla na řadu dlouhá a náročná rehabilitace. Rodiče, zejména pak matka, přišli kvůli tomu o veškerý dosavadní osobní život.

Proto se rodiče domáhali u soudu odškodného, justice jim ale vzkázala, že zranění jejich dcery nelze kvalifikovat jako „zvlášť závažné“ podle dikce občanského zákoníku. Rodiče v ústavní stížnosti namítali, že takový výklad by vedl k tomu, že pokud zranění nezanechá vážné následky, nemůže vést k duševním útrapám blízkých. Upozorňovali také, že běžně se odškodňuje například za zpoždění letu, vazbu či nepřiměřeně dlouhé soudní řízení.

Utrpení blízkých lze těžko hodnotit

Senát ÚS se soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ale jejich argumentům nepopřál sluchu a stížnost zamítl. „Je třeba předně uvést, že duševní útrapy, jimž byli stěžovatelé během léčby nezletilé vystaveni, nelze jakkoliv zlehčovat. Z odůvodnění napadených rozhodnutí soudů vyplývá, že si toho byly soudy vědomy, a to navzdory tomu, že v konečném výsledku uplatněný nárok stěžovatelům nepřiznaly,“ uvedl Lichovník.

Soudci upozornili, že utrpení blízkých je jen těžko uchopitelné, a proto se jako pomyslný odrazový můstek bere zdravotní stav oběti. „Nelze zpochybnit, že blízcí si procházejí značným emocionálním vypětím, nicméně toto lze jen stěží objektivizovat. Navíc si lze relativně snadno představit situaci, kdy i u méně závažného poranění budou osoby blízké subjektivně vnímat poranění velmi intenzivně,“ zamyslel se Lichovník.

I proto je podle ÚS těžké nalezení hranice, kdy nárok na odškodné přiznat. To je však podle verdiktu úkolem obecných soudů. „Z ústavněprávního hlediska je podstatnou ta skutečnost, že soudy tuto hranici v konkrétním případu stanovily a své rozhodnutí řádně odůvodnily,“ dodal Lichovník.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků