Odposlechům se Redlovi lidé bránili. Amatérsky, říká expert

Když Redl se svými lidmi domlouval další kroky ve věci korupce na DPP, dával si dobrý pozor, aby rozhovory nezachytily policejní odposlechy. Podle odborníka Jiřího Schmidta ale skupina dělala chyby.

„Je to amatérismus. Měli detektor odposlechů a předpokládali, že by někde mohl být umístěný rádiový odposlech. Jedna krabička a doba půl hodiny na provedení kontroly místnosti je naprostý nesmysl,“ sdělil Právu Schmidt ze společnosti Probin, která se zabývá ochranou proti odposlechům.

Reagoval tak na postup obviněných a slova Pavla Kosa, který podle policejního usnesení chtěl technicky zdatného spolupracovníka, který „udělá bzzz, bzzz, někde tady si dá půlhodinku a proleze to“. Taková doba je ale pro odhalení profesionální práce podle Schmidta nereálná.

„Nám to trvá ve dvou až třech lidech řádově dvě hodiny, záleží, kolik je tam vybavení, jaký je nábytek, jestli je tam například knihovna a další,“ dodal.

Podle vyšetřovatelů je zřejmé, že někteří členové skupiny měli zkušenosti s policejními postupy – používali zašifrované telefony, prováděli pravidelné bezpečnostní prohlídky místností a podobně. Přesto byl postup i podle policistů laický.

„Mezi základní laická opatření proti prostorovému odposlechu, která členové organizované zločinecké skupiny užívali při svých osobních jednáních v Redlem, patřilo úmyslné zvyšování hlasitosti televizoru, odkládání mobilních telefonů do jiné místnosti, šeptání, zapisování názvů obchodních společností na tabulky,“ stojí v usnesení.

Podle Schmidta je nejdůležitější, ale nejnáročnější ochranou fyzická prohlídka. „Trvá nejdéle, ale ať máte detektory, jaké chcete, tak pokud jste flákač, tak nemáte šanci nic najít,“ vysvětlil.

Během prohlídky je nutné rozebrat veškerý nábytek i zařízení v místnosti.

„Když máme vyšší stupeň prohlídky, tak dochází k monitorování a kontrole místnosti výkonnou UV lampou, která odhalí problematická místa – přemalovanou stěnu nebo setřený prach,“ uvedl. Účinná je podle něj také termokamera, která umožní vyhledávat změny teplot.

Když vyšetřovatelé odposlechy v konspiračních bytech prováděli, museli je mít povoleny od soudu. „Trestní řád vymezuje možnosti odposlechů, například když se jedná o zločin, kde je horní hranice nejméně osm let,“ konstatoval advokát Jan Černý.

„Policie průběžně vyhodnocuje, zda je odposlech konkrétního subjektu stále nutný a jsou i nadále získávány významné skutečnosti pro konkrétní trestní případ. A že jiným způsobem důkazy získávat nelze,“ popsal.

Jakmile už v prostorovém odposlechu není potřeba pokračovat, tak ho policie musí ihned ukončit. Naprosto nepřípustné jsou pak podle advokáta Černého odposlechy mezi obhájcem a obviněným.

„Pokud v rámci odposlechů získá policie komunikaci mezi nimi, potom takový materiál musí bezodkladně zničit, a ani poznatky z tohoto hovoru nesmí při vyšetřování použít,“ doplnil s tím, že policii přesto takto zajištěné informace mohou hodně napovědět.

Pronést odposlouchávací zařízení do Redlova bytu nemuseli přímo policejní technici. Podle Schmidta to mohl udělat i někdo zevnitř zločinecké skupiny.

„Z pohledu policie nechcete riskovat, ale pokud máte nalomeného jednoho zločince, tak ten to tam donese. Druhým způsobem je například vyhodit elektřinu v domě a pak udělat kontrolu jističů. Za tímto účelem tam vyšlete svého specialistu, který tam něco namontuje,“ uvedl.