Článek
Jádrem sporu je dvouletá lhůta, dokdy je možné nárok na odškodnění uplatnit. Soudy se nemohou shodnout na jejím určení. Příběh lidské tragédie se tak stal předmětem justičního ping-pongu, který ještě nějakou dobu potrvá.
Všechno začalo v roce 2002, kdy paní Zuzana podstoupila ve vinohradské nemocnici vyšetření cév. Po sejmutí bandáže se ještě týž den mohla pohybovat po oddělení. Avšak večer se ženě přitížilo a kolem 20. hodiny ji nalezla zdravotní sestra v bezvědomí na lůžku.
Lékařům se ji sice podařilo po půlhodinové resuscitaci oživit, avšak kvůli nedostatku kyslíku utrpěla těžké poškození mozku. Následující dva roky byla paní Zuzana opakovaně hospitalizována, zdravotní stav se ale zlepšil jen mírně.
Pomohl Ústavní soud
Její manžel se mezitím stal jejím opatrovníkem a na pražskou nemocnici podal žalobu o náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 35 milionů korun. Případ od té řešily všechny instance včetně Ústavního soudu. Ani po 12 letech od fatálního poškození zdraví však není případ u konce.
Dvakrát soud prvního stupně rozhodl, že poškozená má dostat odškodnění. Odvolací soud však pokaždé verdikt zrušil. A rodina neuspěla ani s dovoláním u Nejvyššího soudu.
Částečné vítězství žalující strana slavila po rozhodnutí Ústavního soudu (ÚS), který v březnu 2016 vyhověl ústavní stížnosti. ÚS všechny dosavadní rozsudky zrušil a nařídil nové projednání. Soudům přitom nařídil, aby se podrobněji zabývaly otázkou promlčení nároku.
Po zásahu Ústavního soudu loni v červenci Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl, že paní Zuzaně náleží 25 milionů korun za vzniklou škodu na zdraví. Podle verdiktu nemohl opatrovník paní Zuzany, tedy její manžel, z prohlédnutí dokumentace zjistit, zda za zničené zdraví odpovídá nemocnice. Když tedy v březnu 2007 podal žalobu, nebyla podle soudu lhůta promlčena.
Navíc dospěl k závěru, že personál nemocnice neposkytl paní Zuzaně potřebnou péči tím, že ji nepřesunul na monitorované lůžko. V takovém případě by totiž na komplikace u pacientky lékaři zareagovali včas a trvalé následky nemusely vzniknout.
Žaloba byla podána pozdě
Nicméně nemocnice se proti tomu odvolala. Nesouhlasila zejména s tím, že bylo nutné umístit pacientku na monitorované lůžko. Tvrdila rovněž, že promlčecí lhůta uplynula, protože opatrovník se prý dozvěděl o vzniklém poškození zdraví už v roce 2004.
Městský soud v Praze se letos v dubnu přiklonil k argumentaci nemocnice. Podle něj lze počátek dvouleté lhůty datovat nejpozději ke dni, kdy byl manžel paní Zuzany ustanoven jejím opatrovníkem, což bylo v říjnu 2004.
„S ohledem na výše uvedené je tedy třeba konstatovat, že pokud byla žaloba podána v březnu 2007, byla ve vztahu ke všem předpokladům odpovědnosti podána až po uplynutí subjektivní dvouleté promlčecí doby,“ napsal městský soud v rozsudku, který má Právo k dispozici.
Odškodnění pro těžce zkoušenou rodinu se tak opět vzdálilo. „Odvolací soud vnímá celou situaci jako velkou lidskou tragédii, která zcela změnila život žalobkyně i celé její rodiny. Hluboce si váží dosavadní mnohaleté péče manžela žalobkyně o ni a je si vědom nákladnosti této péče,“ napsala do rozsudku předsedkyně senátu Jiřina Jislová.
Odvolací senát podotkl, že právě manžel ženy se měl nároku domáhat včas, tedy po svém ustanovení opatrovníkem. Oproti jiným poškozeným v podobných případech měl prý fakticky téměř o dva roky více času.
Šance na odškodnění však stále žije. Rozhodnutí bude znovu přezkoumávat soud.
„Podali jsme dovolání k Nejvyššímu soudu,“ potvrdil Právu advokát Mario Švehelka, který poškozenou zastupuje.