Na svobodě je teprve týden. Po svém listopadovém útěku z plzeňské věznice se nechal dobrovolně zatknout v Německu, místní úřady ho z vazby propustily minulou středu. "Když jsem vylezl ven, byl jsem šťastný. Mohl jsem si konečně říci, že jsem dokázal to, co jsem chtěl," svěřuje se se svými pocity 58letý muž. "Vím totiž, že už teď nemůžu prohrát," je přesvědčený Roztočil.

V Česku usiluje o obnovení svého procesu, před dvaceti lety byl v nepřítomnosti odsouzen k výjimečnému trestu za vraždu egyptského studenta, ale svou vinu popírá. "Útěk byl poslední možnost, jak českou justici rozhýbat, a jsem rád, že se mi to povedlo," tvrdí Roztočil.

Zároveň se však svěřuje s tím, že na dobrodružný útěk, který provedl společně s odsouzeným brutálním vrahem Romanem Čabradou, by nejraději zapomněl. "S Čabradou to bylo složité, je to profesionální kriminálník, který se podle toho také choval. Musel jsem ho celou dobu krotit, aby nic neprovedl," vzpomíná Roztočil na půl roku staré události, které hýbaly celou republikou.

Hrozil vyvražděním rodiny

"Pořád se bál, že ho podrazím, a v jednom kuse mi vyhrožoval, že mi pak zabije celou rodinu. Věděl jsem, že to myslí vážně, a měl jsem z něj strach," přiznává Roztočil.

Jedním dechem dodává, že dlouho trpěl výčitkami svědomí, že takovému člověku pomohl na svobodu. "Je to bezcitný zabiják, když ho policie ve Francii dopadla, tak se mi hodně ulevilo," tvrdí Čabradův bývalý parťák. "Útěk se totiž nedá zvládnout, pokud jste na to sami, musíte mít spojence," dodává na vysvětlenou.

Útěk naplánoval původně Čabrada s jiným spoluvězněm, Roztočila pak přizval jako náhradníka místo něj. Roztočil pomohl posléze celou akci dotáhnout a také ji celou financoval. "Celé mě to stálo něco víc než 2000 eur," přiznává Roztočil. Zároveň působí dojmem, že je na takřka dokonalé provedení útěku hrdý. "Bylo to bezchybně naplánováno, byli jsme připraveni na všechny varianty."

Zatrnulo mu prý pouze bezprostředně poté, co zabaleni ve speciální krabici na korbě náklaďáku opustili brány borské věznice. "Poprvé totiž mezi palety na autě pustili psa. Naštěstí kontrolu ale odflákl i ten pes, stejně jako veškerý personál věznice," směje se dnes Roztočil.

Policistka si jich nevšimla

Pak už podle něj šlo všechno jako na drátkách. "U věznice jsme měli připravená auta, jedním z nich jsme odjeli do Českých Budějovic. Tam jsme se prošli po městě a nakoupili nové oblečení. Čabradovi jsem třeba koupil kulicha, aby nebyl tak nápadný," vysvětluje Roztočil a dodává, že z Českých Budějovic jeli oba v košilích a saku lokálkou do Českých Velenic u rakouských hranic.

"Vystoupili jsme tam z vlaku a minuli jsme na nástupišti policistku. V tu dobu už musela mít hlášení, že v Plzni uprchli dva vrazi. Ani si nás ale nevšimla."

Pak oba utečenci strávili noc v lese na rakouské straně hranic a ráno se vypravili autobusem do Vídně. "Celou dobu jsem se musel mít před Čabradou na pozoru. Tyhle lidi přemýšlejí jenom o tom, jak by parťáka obrali o peníze. Jsem přesvědčený, že jsem si zachránil život tím, že jsem u sebe neměl nikdy větší hotovost," svěřil se Právu Roztočil. Čabrada po něm prý požadoval 10 000 eur, se kterými chtěl začít nový život v Thajsku.

"Nakonec ve Vídni začal panikařit, že ho podrazím, a tak se vydal na vlastní pěst do Itálie. Dal jsem mu na cestu 500 eur a koupil mu telefon," vypráví uprchlík.

Čeká ho výslech

Peněz vynaložených na útěk Roztočil podle svých slov nelituje. "Určitě se to vyplatilo, teď doufám, že uspěju i v případném obnovení procesu. Příští týden mám k tomu absolvovat první výslech tady ve Stuttgartu," říká odhodlaně. Stěžuje si přitom především na to, že byl odsouzen v nepřítomnosti a nikdo se ho na jeho roli v případu nikdy neptal.

"V kriminále jsem strávil nevinně pět a půl roku a tuhle část života mi nikdy nikdo nevrátí. Před rokem mi třeba zemřela moje maminka, když se doslova utrápila. Celou dobu mi věřila a pořád mi psala, že na mě počká. Tohle mi žádné případné odškodnění nemůže vynahradit," krčí rameny.

Na samotný pobyt ve vězení si prý zvykal dlouho a těžce. "Byl to šok, platí tam úplně jiné zákony a člověk se v tom musí naučit žít, když jsem se z toho zhruba po roce za mřížemi vzpamatoval, tak jsem začal za svou pravdu bojovat pomocí právníků. Byl jsem ale naivní, nikoho to nezajímalo. Proto jsem se nakonec rozhodl pro radikální řešení," vysvětluje Roztočil. 

Nevěřili, že utekl

Zároveň si pochvaluje, že všichni příbuzní a přátelé stáli celou dobu za ním. "Nevím, co bych jinak dělal. Když jsem se tu minulý týden objevil poprvé na svobodě, tak byli rádi, že už mě konečně pustili. Vysvětloval jsem jim, že jsem z českého vězení utekl, ale nikdo mi to nechtěl věřit," směje se otec dvou dospělých dětí.

Za poslední týden, co je na svobodě, už prý okolnosti svého útěku vyprávěl známým snad stokrát. "Už mě z toho začíná bolet pusa," směje se v přítmí své oblíbené restaurace, kam byl zvyklý ještě před svým zatčením na českých hranicích v roce 2000 chodit. Z českého vězení si do Německa v batohu odnesl i tříkilovou bibli a památný puk, kterým jeho syn vystřílel před šesti lety postup do nejvyšší německé mládežnické hokejové soutěže.

"Čabrada tenkrát nemohl pochopit, co to s sebou táhnu za zbytečnosti," usmívá se bývalý hokejový trenér. "Dotáhl jsem to s místní mládeží daleko a jsem na to pyšný." Už má prý nabídku se k místnímu hokejovému týmu coby trenér vrátit. "Bojím se ale, že víc než hokej by ty kluky momentálně zajímalo, jenom jak jsem utíkal z vězení," je přesvědčený Roztočil.

Plány do budoucna zatím podle svých slov žádné nemá. "Soustředím se teď jenom na to, abych dosáhl obnovení svého procesu a dokázal tak svou nevinu," říká odhodlaně. "Mohl bych to celé řešit tak, že se prostě budu vyhýbat České republice a tady v Německu budu spokojeně žít. To mi ale nestačí, chci očistit své jméno," tvrdí uprchlý vězeň Roztočil.