Článek
Oba příslušníci eskortního oddílu teď sami stojí před soudem za to, že recidivistu neuhlídali. Podle státního zástupce Jiřího Richtera mu nevěnovali dostatečnou pozornost a nechali ho pohybovat se volně po chodbě.
„Poškozený utrpěl těžká zranění s trvalými následky,“ upřesnil žalobce. Za porušení povinností strážní služby se závažným následkem újmy na zdraví hrozí policistům až deset let vězení.
Stáli zády
Eskortovaný muž, který byl obviněn z porušování domovní svobody a nebezpečného vyhrožování, využil momentu, kdy oba policisté po skončení vazebního zasedání vyřizovali na chodbě se soudní zapisovatelkou administrativní záležitosti a stáli k němu zády. Walter, který měl jen spoutané ruce, se rozběhl směrem k oknu, kterým proskočil, a dopadl na uzavřený dvůr.
„Samozřejmě jsme s kolegou hned reagovali. K oknu je to jen pár metrů, ale nestačili jsme ho už dohnat. Nejsme žádní supermani, reakce je vždycky pomalejší než akce,“ prohlásil Kdolský, který byl velitelem eskorty.
Obžalovaní policisté David Vondrouš (vlevo) a Stanislav Kdolský u soudu
Připustil, že Waltera nehlídali úplně na těsno, ale měli ho stále na dohled. „To je jedno z pravidel střežení, aby mě eskortovaná osoba nemohla napadnout nebo odzbrojit. Nevěděli jsme, co je zač, neznali jsme podrobnosti z trestního řízení. Vycházeli jsme pouze z informace od dozorčího služby, který nám po předání obviněného sdělil, že se v cele choval standardně, nevykazoval náznaky žádných zdravotních či psychických problémů. V podstatě jsme se dozvěděli, že z jeho strany žádné problémy nehrozí,“ pokračoval.
„Říkal nám, že je s vazbou smířený. Dokonce prý je rád, že tam půjde a vyvaruje se drog, po kterých dělá vylomeniny. Choval se k nám kamarádsky, dalo by se říci, že byl v dobré náladě. Nejevil žádné známky nervozity nebo toho, že by ho to nějak stresovalo,“ vypovídal dále Kdolský.
Mohl se procházet
Právě proto policisté Walterovi umožnili, aby se mohl po chodbě procházet. „Požádal nás, jestli si může stoupnout a projít se, aby si protáhl nohy. V podstatě se po chodbě šoural tam a zpět,“ dodal.
Situace se ale změnila, když soudní zapisovatelka vyšla z jednací síně s protokoly o vazebním jednání. „V momentě, kdy jsem je chtěl podepsat, postřehl jsem, jak se Walter rozběhl směrem k oknu, proskočil skrz skleněnou výplň a letěl dolů. Kolega mezitím už utíkal po schodech ven na dvůr,“ popisoval Kdolský.
Druhý obžalovaný policista u soudu jakékoliv pochybení popřel. „Přece není možné, aby, když se obviněný rozhodne si ublížit, to automaticky znamenalo pochybení policistů. Jediná úniková cesta byla z chodby po schodech a na to jsem si dával pozor. Tím oknem utéci nemohl, i kdyby se náhodou při skoku nezranil, byl v pasti na dvoře, který je obehnán třímetrovou zdí,“ prohlásil Vondrouš.
Sám Walter si nic nepamatuje. „Probudil jsem se v nemocnici polámaný od páteře až k patě. Ležel jsem dva měsíce na posteli a netušil, proč tam jsem. Později jsem se po tom začal pídit a zjistil jsem, co se stalo,“ řekl muž. Obžalovaným policistům se v soudní síni omluvil za nepříjemnosti, které jim způsobil. „Neobviňuji vás z toho, že jsem vyskočil. Ale chtěl jsem jen vědět, jak k tomu došlo,“ uvedl.
Svůj stav označil za pohromu. „Pajdám o holi, nehojí se to, mám velké bolesti a musím brát tlumicí prášky. V podstatě se ze mě stal závislák na lécích a doživotní mrzák,“ uzavřel Walter.