Článek
Případ se týká dnes šestileté dívenky narozené ve vztahu české matky a bolivijského otce dlouhodobě žijícího ve Švédsku. Po narození dítěte žila rodina několik měsíců ve Skandinávii, pak se ale matka rozhodla vztah ukončit a odcestovala s dcerou do Česka, kde začalo zdlouhavé opatrovnické řízení, v němž otec neúspěšně žádal o střídavou péči.
Otec nakonec předloni v dubnu dceru matce nevrátil a odjel do zahraničí. Devět měsíců se s dcerou pohyboval v cizině, až byl nakonec na základě mezinárodního zatykače zadržen ve Švédsku a skončil v české vazbě.
Opatrovnický soud v Semilech krátce poté, co otec s dcerou zmizel v zahraničí, rozhodl o svěření dívky do péče matky, odvolací Krajský soud v Hradci Králové pak v době, kdy už seděl otec ve vazbě, rozhodnutí potvrdil a umožnil otci s dcerou pouze písemný styk s tím, že v takové situaci nelze rozhodnout o osobním kontaktu.
Stát by měl kontakt s dětmi udržovat
Senát ÚS v čele s Kateřinou Šimáčkovou to však označil za porušení práva na rodinný život. Postup opatrovnických soudů zkritizoval s tím, že vyloučení styku s dítětem, navíc za situace, kdy otec nebyl odsouzen a je pouze ve vazbě, je velmi závažným zásahem do rodinného života.
Rodiče ve výkonu trestu nebo ve vazbě mají právo na kontakt s dětmi a stát má závazek jejich kontakt pomoci udržovat, a to včetně vytvoření co možná nejvhodnějších podmínek pro návštěvy dětí, konstatoval dále ÚS.
Soudkyně Šimáčková upozornila, že soud se vůbec nezajímal o to, jak zajistit trvání vztahu mezi otcem a dcerou, nezajímal se, jaké jsou poměry ve vězení a jestli jsou tam návštěvy dětí možné. „Zachování osobního kontaktu vězněných rodičů s jejich dětmi musí být pravidlem,“ zdůraznila Šimáčková a upozornila, že soud se nezajímal ani o jiné možnosti kontaktu, jako například pomocí telefonu.
Dívka navíc neuměla ve svém věku psát. „Za těchto okolností bylo mimořádně důležité, aby byla nalezena vhodná forma komunikace mezi otcem a jeho dcerou a aby bylo dítěti umožněno nejen zachování vazeb s otcem, ale také zachování kontaktu se španělským jazykem a bolivijskou kulturou, která je nedílnou součástí její identity,“ dodala Šimáčková.
Otec vyvázl s podmínkou
Otec už českou vazbu opustil. Původně za únos dostal 30 měsíců vězení, odvolací soud ale rozsudek změnil. Nakonec dostal u krajského soudu podmínku, proti tomu podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Z vazby byl propuštěn a podle dostupných informací odjel do Švédska.
„Dceru jsem nyní viděl po roce na Vánoce. Do budoucna chci usilovat o to, aby se napravila důvěra mezi mnou a matkou, protože s dcerou chci trávit čas. Vím, že je to komplikované, protože žiji ve Švédsku a do Česka se stěhovat nechci. Budu se snažit o to, abych mohl za dcerou pravidelně jezdit a aby i ona mě mohla navštěvovat,“ řekl po vyhlášení rozsudku Právu.
Opatrovnický soud se bude nyní muset znovu případem zabývat.