"Oba obvinění v dovolání opakovali námitky, které již byly uplatněny v předchozích stádiích trestního řízení," sdělila mluvčí Krajského soudu v Brně Eva Sigmundová. Jako poslední mimořádný opravný prostředek zbývá odsouzeným ústavní stížnost.

"Z hlediska rozhodnutí o podaných dovoláních je podstatné to, že oba soudy jasně, srozumitelně, přehledně, ověřitelně a zejména logicky vyložily své hodnotící úvahy, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů," stojí v rozhodnutí NS. Jako poslední mimořádný opravný prostředek zbývá odsouzeným ústavní stížnost.

Roman Dolíhal (vpravo) a Jaroslav Havlík (vlevo) u olomouckého vrchního soudu.

Roman Dolíhal (vpravo) a Jaroslav Havlík (vlevo) u olomouckého vrchního soudu.

FOTO: Petr Marek, Právo

Pachatelům se dařilo unikat před spravedlností téměř deset let. Nakonec se ale v jednom z nich hnulo svědomí a řekl policistům celou pravdu o přepadení i vraždě nepohodlného komplice. Právě klíčovému svědkovi v případu Antonínu Dolíhalovi (43) soud uložil nejnižší, desetiletý trest.

Hrozili RPG

Jak vyplynulo u soudu, muži se dohodli s velitelem vozu převážejícího peníze na tom, že na vhodném místě v serpentinách nad Slavkovem zablokují jeho vůz. Dne 9. srpna 2006 kolem sedmé hodiny přijeli na místo, převlékli se do černých kombinéz s nápisy Policie, na auto dali modrý maják a vyjeli z vedlejší komunikace, kde zastavili vůz s penězi.

Antonín Dolíhal u olomouckého vrchního soudu.

Antonín Dolíhal, který celé přepadení nahlásil, měl z bezpečnostních důvodů u vrchního soudu kuklu.

FOTO: Petr Marek, Právo

Antonín Dolíhal si dal na rameno protitankovou střelu RPG a namířil na osádku vozu. Jeho bratr Roman s dalším vozem přijel za auto s penězi, přeložili tam schránky se 77 milióny korun, poté hodili do nákladového prostoru přepadeného vozu slzný granát a ujeli.

Vinu nepřiznali

Po několika letech ale nastal problém. Velitel vozu prý začal požadovat větší část peněz. Proto jej Roman Dolíhal ve svém domě zasáhl zezadu elektrickým paralyzérem a pak jej uškrtil. Tělo ukryl ve výkopu na stavebním pozemku.

„Po domluvě s velitelem vozu jsme auto přepadli s bratrem a Havlíkem, který byl můj bývalý kolega od policie. Bratr pak zabil tohoto komplice, který chtěl víc peněz a vyhrožoval, že když je nedostane, mohli bychom se ještě divit. Hodně mě to vzalo, když jsem viděl, jak ho před mýma očima zavraždil,“ vypověděl v minulosti u soudu Antonín Dolíhal.

Jeho bratr i Havlík to však odmítli a vinu nikdy nepřiznali. Tvrdili, že s přepadením nemají nic společného. Uloupené peníze se nikdy nenašly. Lupiči část peněz podle obžaloby vložili do nemovitostí, část svěřili podvodníkovi a přišli o ně.