Hlavní obsah

Ústavní soud jiné kritizuje, svůj omyl neuzná. Písařka se spletla o 10 let, prý to nevadí

Právo, Petr Kozelka

Vlastním očím nevěřil muž z Pardubicka, když si přečetl odůvodnění, kterým Ústavní soud (ÚS) smetl ze stolu jeho stížnost. Jak totiž Právo před třemi týdny upozornilo, soudci se chytli nesmyslné písařské chyby v rozsudku prvoinstančního soudu a postavili na ní velkou část své argumentace. Právo oslovilo ÚS s otázkou, jak se k dané chybě postaví. Rozhodli bychom stejně, vzkázali soudci.

Foto: Petr Kozelka, Právo

Článek

ÚS často nenechává za pochybení nit suchou na soudech či státních zastupitelstvích, neváhá vyčinit i soudcům Nejvyššího soudu. Vlastní chybu, minimálně v tom smyslu, že člověk by měl mít právo na smysluplné odůvodnění, proč jsou jeho námitky smeteny pod stůl, ale uznat nechce.

V případu šlo o žalobu, kterou se syn třiaosmdesátileté ženy domáhal zneplatnění darovací smlouvy, jíž seniorka v terminální fázi rakoviny jater pár týdnů před smrtí darovala byt vnukům. Šlo o to, jestli žena vlastně věděla, co podepisuje.

Napsala špatný rok

Okresní soud v Chrudimi mimo jiné vyslechl lékařku, která uvedla, že pár týdnů před podpisem smlouvy v roce 2006 byla žena ve zuboženém stavu a v terminální fázi nemoci. Při rozsudku ale zaúřadoval šotek a písařka místo roku 2006 napsala, že lékařka hodnotila stav pacientky v roce 1996.

Odvolací soudy si chyby nijak nevšimly. Když ale spor dospěl k ÚS, senát se soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem se letopočtu 1996 chopil a začal s ním obšírně pracovat.

Soudcům přitom nevadilo, že byt byl převeden v roce 2006, a tedy že ženu s klidným srdcem nechali umírat deset let, ačkoli terminální fáze rakoviny je po dle odborných slovníků konečnou fází života, kdy má pacient prognózu přežití několik týdnů, dní, či dokonce i hodin.

Ústavní soud na své straně chybu nevidí

„Při svém rozhodování soudci vycházeli zjevně z chybně uvedeného letopočtu 1996. Co na tom, že ve skutečnosti to bylo prokazatelně o deset let později! A tento zjevný nesmysl přijali bez jakéhokoli ověřování za relevantní důkaz. Na rozhodnutí tohoto justičního orgánu přitom nemůže žádný smrtelník nic změnit. I kdyby stálo na naprostém nesmyslu,“ postěžoval si muž.

Ústavní soud na své straně ale žádnou chybu nenašel. „Jednoznačným a prvořadým důvodem pro odmítnutí ústavní stížnosti byla skutečnost, že dle ÚS byla napadená soudní rozhodnutí dostatečně, logicky a srozumitelně odůvodněna a nevzbuzovala žádné pochybnosti o spravedlivosti řízení vedoucího k jejich vydání,“ vzkázal soudce Lichovník.

A mám přijmout s úctou a pokorou takový šlendrián.
žalobce

„Toliko na podporu tohoto závěru připojil ÚS svou úvahu vyplývající ze zjištění zdravotního stavu v roce 1996. V rozhodnutích odvolacího ani dovolacího soudu se již tento letopočet neobjevuje a tyto soudy o tento údajně nesprávný údaj své odůvodnění neopřely. Závěr ÚS by byl stejný, i kdyby se v jeho odůvodnění s letopočtem 1996 vůbec neargumentovalo. Jakékoli přehodnocování jednou učiněného rozhodnutí není možné a stejně by nevedlo k jinému výsledku,“ dodal Lichovník

„U soudu jsem se domáhal ústavou a základní listinou práv a svobod chráněného práva na spravedlivý proces. A mám přijmout s úctou a pokorou takový šlendrián. A podle předsedy soudu Pavla Rychetského, kterému jsem napsal stížnost na uvedené konání jeho podřízených, se mám obrátit na Evropský soud pro lidská práva do Štrasburku. Jiná cesta prý není,“ dodal muž.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám