Pelikánova výtka směřovala k Vrchnímu soudu v Praze v rámci projednávání stížnosti, kterou se Michaela Tarantová domáhala přezkoumání rozhodnutí Krajského soudu v Plzni o zamítnutí jejího návrhu na obnovu řízení v původní trestní věci.

Podle ministra vrchní soud rozhodl, aniž měl k dispozici odůvodnění stížnosti.

Na chyby prý měl upozornit

Chybu vidí Pelikán v tom, že soud měl na chybějící odůvodnění Tarantovou nebo její obhájkyni upozornit. Poukázal přitom na trestní řád, podle kterého nesplňují-li odvolání nebo dovolání patřičné náležitosti, vyzve soud oprávněné osoby, aby zjištěné vady odstranily, s varováním, že jinak budou opravné prostředky zamítnuty.

„Vyvstává tady otázka, zda není třeba rovněž v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení připustit možnost této aplikace trestního řádu. I stížnost lze opřít o nové skutečnosti a důkazy, a proto v těchto souvislostech lze mít pochybnosti, zda v posuzované věci nedošlo k procesnímu pochybení, pokud předseda senátu nevyzval obviněnou ani její obhájkyni k odůvodnění stížnosti,“ napsal Pelikán do stížnosti.

Dodal, že by mohlo jít o porušení práva obviněné na soudní ochranu a spravedlivý proces, které zaručuje Listina základních práv a svobod.

NS: Ministr chtěl po soudu víc, než říká zákon

Nejvyšší soud byl ale jiného názoru. „Uplatňování a střežení svých práv je primárně a téměř výlučně záležitostí účastníků řízení. Podanou stížností ministr spravedlnosti v základě požadoval, aby soud suploval nečinnost účastníků řízení a kladl tak na něj požadavky větší, než stanoví zákon,“ upozornil NS s tím, že ze žádného ustanovení trestního řádu nevyplývá povinnost stížnostního orgánu vyčkat, až bude stížnost dostatečně odůvodněna.

„Vrchní soud dostál svých povinností vyplývajících z trestního řádu tím, že jak řízení předcházející stížnosti, tak i věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně důsledně v celém rozsahu přezkoumal,“ vysvětlil Nejvyšší soud.

Sama Tarantová podle svých slov neměla tušení, proč její advokátka stížnost proti zamítnutí obnovy procesu, kterou formálně podala hned v soudní síni, později neodůvodnila. „Nebyla jsem informovaná o tom, že je nečinná, a nemohla jsem tak učinit žádné kroky k nápravě, například vypovědět jí plnou moc a zvolit si jiného obhájce. Soud pak o mé stížnosti rozhodoval, aniž věděl, na co si stěžuji,“ uvedla odsouzená žena ve svém vyjádření k Pelikánově stížnosti.

Celé situaci podle ní mohl předejít právě vrchní soud, pokud by advokátku vyzval k odůvodnění stížnosti.

„Je věcí obviněného, koho svou obhajobou pověří. Za uskutečněnou volbu ovšem obviněný nese odpovědnost sám a soud tak není oprávněn posuzovat kvalitu obhajoby či nečinnost obhájce. Ten za splnění svých povinností odpovídá nikoli soudu, ale obviněnému,“ reagoval na to NS.

Vrchní soud nepochybil

Podle něho případná pasivita advokáta a nevyužité možnosti obhajoby nezakládají ve všech případech povinnost orgánům činným v trestním řízení nahrazovat obhájcem opomenuté úkony ve prospěch obviněného.

„V daném případě vrchní soud nepochybil a nemůže nést odpovědnost za to, že obhájkyně podanou stížnost neodůvodnila. Za daných okolností na soud jako na stát nelze přenášet nedostatky ve způsobu právního zastoupení obhájce, jemuž obviněný udělil plnou moc,“ uzavřel Nejvyšší soud.

Pornoherečka Tarantová ještě jako Karbanová společně se svým bývalým manželem Filipem Karbanem a Miroslavem Kozmérem před devíti lety kvůli penězům ubili v Karlových Varech německého podnikatele Reného Sobielu. Tělo pak rozřezali a zakopali v lese.