Soudce městského soudu poslal muže obviněného z útoku na svoji ženu do vazby s tím, že nemá kde bydlet, neboť policie ho hned po útoku vykázala z bydliště jeho ženy, hrozí mu vysoký trest a mohl by tedy utéct, a navíc se podobného násilí proti partnerce dopustil už dříve, a to i před zraky jejich malého syna. Přitížilo mu i to, že je bez zaměstnání a bere drogy.

Muž se ale s vazbou nesmířil a podal úspěšné dovolání k NS. „Pouhá skutečnost, že obviněný nemá stálé bydliště, není dostatečným důvodem pro uložení útěkové vazby, není-li zde současně i další okolnost, například že se již v minulosti obviněný trestnímu stíhání snažil vyhnout a podobně,“ konstatoval senát NS v čele s Karlem Haschem.

„Jak vyplývá z výpisu z rejstříku trestů, obviněný byl již sedmkrát soudně trestán, jednalo se o různorodou trestnou činnost, převážně majetkového charakteru. Závažnost této trestné činnosti nedosahuje takového stupně, aby bylo třeba přistoupit k preventivnímu omezení osobní svobody obviněného,“ dodali soudci.

Zlepšení vztahů ale nevěřte, upozornil zároveň NS

NS současně jedním dechem upozornil, že například u domácího násilí nelze brát jako bernou minci to, že napadená se snaží násilí omlouvat a bagatelizovat. Oběť má totiž často tendenci uvěřit tomu, že násilí se už nebude opakovat, a dokonce zde může přetrvávat i citový vztah nebo psychická závislost.

„Do tohoto kontextu zapadá také zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním poškozenou a nesouhlas s pobytem obviněného ve vazbě. Tyto projevy nelze v žádném případě vnímat jako trvalé zlepšení vztahu s obviněným, neboť v případech domácího násilí k takovému zlepšení dochází vždy pouze přechodně, většinou na krátkou dobu. Bez vnějšího zásahu zpravidla pachatel své chování nezmění,“ byli si vědomi soudci.

U podobných případů je proto podle NS namístě uložení předběžného opatření spočívajícího v tom, že se agresorovi zakáže styk s obětí.