V žalobě tvrdí, že vystavením fyzickému násilí, vyhrožování a nevybíravým urážkám kvůli barvě pleti byli hluboce poníženi a zanechalo to v nich následky.

„Dodnes pociťuji stres. Stává se mi, že když někdo vykřikne, nebo slyším ránu, rozklepu se a rozbuší se mi srdce. Už se mi to stalo asi sedmkrát. Vždycky mě vezla záchranka,“ prohlásil před soudem Červeňák. Tvrdil, že se od útoku bojí lidí. „Když nemusím, tak raději ven vůbec nechodím,“ dodal.

Soud bude mít zřejmě problém objektivně zjistit, zda Červeňák skutečně trpí jím popisovanými zdravotními problémy. Nedal totiž souhlas s tím, aby si soud mohl vyžádat jeho zdravotní dokumentaci.

Incident se odehrál v červenci 2011. Alkoholem posilnění Jiří Miškovič (25) a Václav Boublík (21) tehdy v nýrském parku nadávali romskému mladíkovi, vyhrožovali mu zabitím a hrozili baseballovou pálkou. Pak jej pronásledovali až k jeho bydlišti, kde vše vyvrcholilo rvačkou, do níž se zapojila rodina napadeného.

Obžalovaní Václav Boublík (vpravo) a Jiří Miškovič (uprostřed)

Václav Boublík (vpravo) a Jiří Miškovič (uprostřed) u soudu

FOTO: Patrik Biskup, Právo

„Hned mezi dveřmi jsem dostal pěstí. Začali jsme se prát. Podařilo se mi oba útočníky vytlačit ven. Dostrkali jsme se až k mostu. Tam mi ten vyšší uvázal kolem krku mikinu a utahoval ji víc a víc. Lapal jsem po dechu. Přestával jsem úplně vnímat,“ vypovídal loni v červnu před trestním soudem jeden z napadených Miroslav Červeňák (30).

Na pomoc mu přispěchali jeho příbuzní a mladíky zahnali. Ti za násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci dostali tříleté podmínky. „Nejsou to žádní extremisté, šlo spíše o klukovinu spáchanou v opilosti,“ konstatoval tehdy soudce Jan Kasal.

Útok nám naprosto zásadně převrátil dosavadní životní návyky a pocit osobního i domácího bezpečí a lidské důstojnosti.Poškození Romové

A právě Miroslav Červeňák a dalších pět členů jeho rodiny žádají nyní prostřednictvím civilního soudu po útočnících více než dvě stě tisíc korun za to, že je vystavili hluboce dehonestující situaci.

„Pohrdali námi jakožto bytostmi. Nadto se postavili do role jakýchsi vykonavatelů spravedlnosti, kteří nás potrestají za to, že vůbec existujeme,“ tvrdí Romové. Jednání mladíků prý pro ně bylo otřesné a ponižující. Z obavy z možného opakování útoků prý museli přijmout zcela nedůstojná opatření, například zabarikádovat okna dřevěnými paletami, takže v bytě neměli téměř žádné denní světlo.

Romové útočníkovi zlomili ruku

„Útok nám naprosto zásadně převrátil dosavadní životní návyky a pocit osobního i domácího bezpečí a lidské důstojnosti,“ prohlašují Romové. Do role nejvíce postiženého se pasoval Miroslav Červeňák. „Stále cítím strach z toho, že splní výhrůžky a někdy v noci zaútočí na dům zápalnými láhvemi. Bojím se opouštět dům a ven chodím minimálně. Jakmile vidím na ulici více než dva lidi, mám strach okolo nich projít, bojím se možného napadení. Naprosto jsem ztratil důvěru k ostatním lidem,“ líčí Červeňák v žalobě, kterou zpracovala pražská advokátní kanceláře Mazel & Směja.

Klatovský právník Rostislav Netrval, který zastupuje žalované mladíky, s názorem Romů nesouhlasí. „Pokud některý z účastníků incidentu vyšel s nějakou prokazatelnou újmou, tak to byl Jiří Miškovič, kterému Romové při rvačce zlomili ruku,“ reagoval.

Upozornil i na to, že jeho klienti řádně pracují, což Romové o sobě rozhodně tvrdit nemohou. „Nikdy nežádali o přiznání žádných sociálních dávek nebo podpor. Svojí prací se aktivně podílejí na vytváření národního důchodu, zatímco žalující z toho pouze čerpají,“ prohlásil Netrval.