Mnoho let trpěli psychický teror ze strany problematického souseda Antonína Blažka a báli se, že s domem či nájemníkům něco provede.

Pak přišlo osudové ráno 17. února, kdy se členové této rodiny podruhé narodili. Čím si museli projít a jak se zachránili, Právu zprostředkovala Martina, Beátina nejbližší kamarádka, která rodině nyní pomáhá, protože postižená žena, jak vzkázala, zatím nemá sílu o strašném zážitku sama hovořit.

Rodinu podle ní probudil v neděli ráno ohlušující výbuch a okamžitě je všechny napadlo, že problémový soused, který jim tak dlouho vyhrožoval, něco vyvedl.

Svítili si mobilem

„Podvědomě tušili, že něco udělal, snažili se proto co nejrychleji dostat z bytu. Jenže všude byla tma a měli divné pocity, jako by se celý byt nějak posunul. Zachránil je mobil, který měl starší ze synů v posteli pod polštářem. Tím si svítili na cestu a snažili se ze zadního pokoje najít únikovou cestu do kuchyně. Tam, kde měl být roh pokoje, ale byly sutiny. Nakonec se jim to podařilo a z kuchyně je pak všechny vyprostili oknem hasiči. Kdyby ale zůstali v zadním pokoji, tak by se k nim záchrana nedostala. Ujít tu cestu poničeným bytem ale bylo hodně náročné,“ popisovala Martina P.

Několikrát opakovaně jsem s ní byla na policii řešit problémy s panem Blažkem, nikdy jsme ale nepochodily.přítelkyně obyvatelky zničeného domu

Dodala, že když její kamarádce Beátě celá ta zkáza došla, tak se psychicky zhroutila.

„Dlouho jsme si o tom povídaly. Je hrozné, jak to v tomhle státě funguje. Celé roky se s tímto člověkem nic nedělalo. Až teď, když se stala taková tragédie, tak to všichni začali řešit. Několikrát opakovaně jsem s ní byla na policii řešit problémy s panem Blažkem, nikdy jsme ale nepochodily. Navíc právě proti jejich rodině byly sousedovy útoky největší, jelikož manžel Beáty byl i jednatelem domu, a vybíral od pana Blažka peníze za byt. Psychicky vyčerpaní z problémového nájemníka byli ale i ostatní obyvatelé domu,“ popisovala žena.

Rodina už nechce bydlet v paneláku

Beátina rodina je na tom nyní psychicky tak špatně, že už si nedokáže představit znovu bydlet v panelovém domě. „Město se nabídlo, že jim zajistí nové bydlení. Problém je ale v tom, že oni se už bojí znovu bydlet v paneláku. Obávají se nových sousedů. Nejlepší by pro ně určitě bylo, kdyby si mohli třeba opravit nějaký starší rodinný domek a žili v ústraní sami. To se vše ještě uvidí,“ shrnula přítelkyně rodiny.

Svíček a plyšáků je frenštátské radnice přibývá každým dnem.

Svíček a plyšáků u frenštátské radnice přibývá každým dnem.

FOTO: Jiří Tomaškovič, Právo

Paní Beáta se nyní snaží najít si cíl, aby překonala psychickou krizi, chce se proto zaměřit na dokončení studia na Vysoké škole podnikání v Ostravě (VŠP). Za pár měsíců totiž měla odevzdat svou bakalářskou práci a udělat státnice v kombinovaném studiu tříletého bakalářského oboru podnikání.

Ale  nejenže se svou rodinou přišla o střechu nad hlavou a veškerý majetek, v nenávratnu zmizela i její rozpracovaná bakalářská práce a další studijní materiály. Vedení VŠP však přišlo s tím, že jí pomůže jak s dokončením studia, tak i finančně.

Video

BEZ KOMENTÁŘE: Záchranné práce ve Frenštátě

„Naše studentka i členové její rodiny měli velké štěstí, že tu hroznou katastrofu ve Frenštátě pod Radhoštěm přežili s lehčími zraněními. Snažíme se s ní nyní zkontaktovat a informovat ji o tom, že jsme na škole pro ni a její rodinu spustili sbírku. Navíc samotná škola pro ni schválila jednorázový finanční dar,“ sdělil Právu Pavel Šmíd, který je manažerem pro komunikaci VŠP.

Dodal, že škola studentce navíc nabídne individuální studijní plán, aby mohla udělat státnice i odevzdat svou bakalářskou práci do konce letního semestru.

Nápad se sbírkou přišel od spolužáků

„Finanční dar, jehož výši nechceme zveřejňovat, jí společně s výtěžkem ze sbírky předá rektor školy,“ upřesnil Šmíd s tím, že sbírka skončí 28. února.

S nápadem vytvořit sbírku přišel jeden ze spolužáků paní Beáty, která studuje na pobočce VŠP v Novém Jičíně. Pokladničky jsou umístěné na ostravské i novojičínské pobočce vysoké školy.

Podle recepční ostravské pobočky VŠP však na jejich studentku nepřispívají do pokladničky jen zdejší vysokoškoláci. „Chodí i lidé zvenku, kteří nemají se školou nic společného. Zrovna před chvílí tady byl jeden starší pán a přispěl celou tisícovkou,“ prozradila.

Podle Martiny P. je Beáta s rodinou škole, spolužákům i dalším lidem vděčná za to, že se jim snaží finančně i jakkoliv jinak pomoci. „Až se dá psychicky dohromady, tak jim chce poděkovat i osobně,“ upozornila kamarádka frenštátské rodiny.