Bývalý zaměstnanec odboru informatiky pražského magistrátu Jiří Chytil podle informací Práva od počátku směroval protikorupční policii na nekalé praktiky v kauze předražených karet. Díky němu měla mít policie i detailní informace před razií z března 2010 na pražském magistrátu. Věděla, kam a pro co má jít.

Přesto dnes Chytil, kterému prý policisté původně přislíbili roli utajeného svědka, míří k soudu na lavici obžalovaných a hrozí mu až osm let vězení.
Kromě něj jsou obžalováni i další zaměstnanci magistrátu, kteří zasedali v komisích pro otevírání obálek a v hodnotící komisi – ředitel IT odboru Ivan Seyček, Miroslav Čadský, Zdeněk Jánský a Ladislav Kendlík.

Bývalí radní jsou z obliga, protože se státní zástupkyně spokojila s jejich konstatováním, že vše měl na starost IT odbor.

„My to vnímáme jako klasické stíhání whistleblowera (člověka, který oznámí nekalé jednání například při veřejných zakázkách, pozn. red.),“ uvedla advokátka Hana Marvanová, která spolu s dalšími aktivisty podala letos v září trestní oznámení právě na aktéry kauzy Opencard.

Podle ní si policie vůbec neposvítila na pozadí zakázky, v níž žalobce vyčíslil škodu pro město na víc než 67 miliónů korun.

Zakázku získala v roce 2006 společnost Haguess. Podle obžaloby podané v půlce října, kterou má Právo k dispozici, měla hodnotící komise nabídku společnosti Haguess odmítnout a soutěž zrušit, protože firma nedodržela závaznou strukturu ceny zakázky.

Tomu se brání právě Chytil, podle kterého se měla komise řídit pouze celkovou cenou, která byla podle zadávací dokumentace limitována částkou 90 miliónů korun a nabídka firmy činila 82 miliónů. Do struktury, tedy co za kterou dodávku či službu zadavatel zaplatí, komise prý nemohla mluvit.

Marvanová také tvrdí, že celá zakázka byla od začátku šita na míru jedinému uchazeči, společnosti Haguess, která pak také jako jediná kritéria splnila, ačkoli zadávací dokumentaci si vyzvedly desítky uchazečů.

Právo má k dispozici i plný text trestního oznámení, které letos 13. září odeslal Nadační fond pro boj proti korupci a občanské sdružení Veřejnost proti korupci přímo pražské vrchní zástupkyni Lence Bradáčové. Ta na dotaz, co se s podnětem dále stalo, tento týden neodpověděla.

V obžalobě chybí politici

Obžaloba a podání Marvanové se podstatně liší. Zatímco státní zástupkyně zažalovala pět členů hodnotící komise z řad úředníků magistrátu pro trestný čin porušování závazných pravidel hospodářského styku a porušování povinnosti při správě cizího majetku, za které hrozí při vysoké škodě až osmileté tresty, organizace vidí okruh podezřelých i spáchaných skutků podstatně šířeji.

Z pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě a zneužívání pravomocí viní především představitele města včetně ředitele magistrátu Martina Trnky, členů rady a zástupce firem, které se na zakázce podílely, především jednatele společnosti Haguess Jaroslava Turka. Za takové činy by jim hrozily až desetileté tresty.

Oba dokumenty zmiňují dvě zasedání městské rady, na nichž se o zakázce rozhodovalo, a to z 16. května a 26. září 2006.

Zatímco obžaloba se spokojuje s konstatováním, že radní neměli dostatečné podklady pro své rozhodování, trestní oznámení Marvanové a spol. hovoří v podstatě o úmyslném strkání hlavy do písku, kdy se tehdejší představitelé hlavního města pouze úmyslně schovali za údajnou neinformovanost.

„Rada i zastupitelstvo Hlavního města Prahy schvalovaly koncepční dokument rozvoje informačních technologií Cesta k e-Praze, který představoval podle názoru IT odborníků nejucelenější IT rozvojový koncept obecní či regionální úrovně v celé ČR,“ uvedl exprimátor Pavel Bém.

„Rada jedenkrát měsíčně obdržela informativní zprávu o plnění tohoto dokumentu od ředitele příslušného odboru,“ podotkl s tím, že politické řízení odboru měli na starosti postupně náměstci Rudolf Blažek a Martin Richter.
„Pochopitelně se jednalo o velice odbornou a specifickou oblast, kde klíč rozhodování ležel v rukou odborníků a manažerů,“ dodal Bém.

Podle Marvanové si však během vyšetřování policejní orgány nepoložily základní otázku, kdo měl z nevýhodného obchodu města se soukromou firmou ve skutečnosti prospěch. „Tvrdit, že to byli řadoví úředníci, a točit se na tom, zda nedbalostně porušili nějaká pravidla, je hodně zástupné,“ míní Marvanová.