„Bylo by velmi nespravedlivé, kdyby dvě osoby, figurky na šachovnici, na které hráli jiní, byly stíhány, zatímco stíhání skutečných viníků bylo zastaveno,“ řekl soudce. Podle něj je navíc problematické po 15 letech prokázat, že obžalovaní jednali úmyslně.

Obžalobě čelil bývalý úředník ministerstva financí Jiří Kudlík a také jednatel společnosti Crassus, která se na transakci podílela, Petr Müller.

Kudlík byl obžalován z toho, že jako vedoucí Finančně analytického útvaru ministerstva (FAÚ) nezabránil převodu peněz z CS Fondů do zahraničí. Podle státního zástupce Marka Solara povolil transakci, při níž odešla z Česka víc než miliarda korun.

U soudu Kudlík svou vinu důrazně popíral. Tvrdil, že neměl žádný zákonný nástroj, jak vyvedení peněz zablokovat. I někteří svědci vypověděli, že FAÚ transakci pouze nedokázal včas zabránit.

Müller se měl podílet na nákupu bezcenných akcií společnosti Drůbež Příšovice do majetku fondů. Za zprostředkování měl inkasovat tři milióny korun.

Oběma mužům hrozily až desetileté tresty. Žalobce Solar však v závěrečné řeči navrhl Kudlíkovi trest v horní polovině sazby, tedy mezi sedmi a osmi lety, Müllerovi pak pětiletý trest.

Kudlík se cítí jako oběť

Obžaloba stavěla na tom, že Kudlíkův finančně analytický útvar nepodal trestní oznámení na podezřelou transakci v podobě převedení peněz do banky v Lucembursku, čímž by převod zastavil a Kudlík o tomto rozhodnutí banku informoval. Ten ve své závěrečné řeči prohlásil, že neměl žádné informace, které by podání trestního oznámení odůvodňovaly.

„Museli bychom tam napsat, že žádné důkazy nemáme, ale že by je mohl mít pan Veverka z Úřadu pro cenné papíry. Nedovedu si představit, že bych něco takového podepsal,“ uvedl Kudlík. Zdůraznil také, že na rozhodnutí měl 10. března 1997 jen zhruba čtyři hodiny.

„Cítím se jako oběť systému, který neumí postihnout skutečné pachatele podvodu,“ dodal Kudlík.

Byl v pozadí Tykač?

Také Müller se hájil tím, že o smyslu transakcí, tedy vyvedení peněz ze země, nevěděl. „Nešlo mi o nic jiného, než o zisk společnosti Crassus,“ uvedl s tím, že firma, která se zabývala nákupem a prodejem akcií na trhu, byla jen prostředníkem při obchodu a cennými papíry Drůbežáren Příšovice. „Mrzí mě, jak obchod dopadl a že vedl k vyvedení peněz vkladatelů do zahraničí,“ dodal Müller.

Několik svědků letos před soudem označilo za skutečného strůjce tunelu v CS Fondech uhlobarona Pavla Tykače. O věrohodnosti svědků Carla Joachima Gerlacha, Klause Petera Schimmelpfenniga a Františka Chobota však státní zástupce vyjádřil pochybnost.