"Žalovaný skutek se stal jen zčásti. Jednání obžalovaného, tak jak ho má soud za prokázané, není trestným činem,“ řekl samosoudce Karel Velek. Případ tak postoupil ke kázeňskému vyřízení šéfovi chebské policie. Státní zástupce si na místě podal proti rozhodnutí soudce stížnost.

K napadení došlo loni v září na policejním oddělení v Aši. Šéf Zdeněk Kunciter po Dohnalově fyzickém útoku skončil v nemocnici s otřesem mozku a zlomeným nosem.

Sedmatřicetiletý Dohnal tvrdí, že to byl právě o téměř dvacet let starší Kunciter, který ho napadl. "Já se jen bránil,“ řekl Dohnal.

Přímí svědci nebyli

Kromě obou aktérů žádní přímí svědci incidentu nejsou. Soudce tak podle svých slov musel vycházet pouze z výpovědí obou policistů.

"Každý měl ale jinou verzi. Jejich výpovědi se v kontextu s dalšími důkazy ukázaly jako nepřesné, což zpochybnilo jejich věrohodnost. Poškozený například tvrdil, že ho obžalovaný opakovaně udeřil nejprve třikrát do spánku, pak do nosu a nakonec do dolní čelisti. Po výslechu znalce , který se vyjadřoval k mechanismu zranění, soud mohl vzít za prokázané pouze jeden úder na nos. Na druhou stranu znalec uvedl, že úder od obžalovaného byl veden aktivně, což zase vylučuje verzi o pasivní obraně ,“ vysvětlil soudce.

Svědci, kteří v případu vypovídali, přišli do kontaktu s oběma policisty krátce po jejich potyčce. "Měl jsem dozorčí služby, když na oddělení přišel Dohnal. Řekl, že jde za vedoucím si vyzvednout pokutové bloky. Po chvilce se vrátil zpět s tím, že je nemá a že to ještě zkusí za chvíli. Pak šel znovu nahoru za šéfem. Pár minut potom mi zvonil telefon od vedoucího. Když jsem zvedl sluchátko, slyšel jsme šéfa jak někomu říká "debile" a pak mě požádal, abych za ním do kanceláře někoho poslal,“ vypovídal před soudem policista Zdeněk Krátký.

Protože byl v tu chvíli na oddělení sám, šel tam osobně. "Na chodbě jsem potkal Dohnala. Řekl mi, že byl napaden vedoucím a že se jen bránil. V kanceláři pak stál vedoucí, opíral se rukama o stůl a krvácel z nosu. Řekl, že ho napadl Dohnal a že to musí ohlásit na policejní ředitelství do Chebu,“ pokračoval Krátký.

Ten podle svých slov šel pak za Dohnalem a přivedl ho zpátky do Kunciterovy kanceláře. "Tam se mezi sebou začali hádat, kdo koho napadl. Dohnal pak řekl, že musí odejít a že bude na mobilu. Šel jsem zpátky na dozorčí stanoviště, kde jsem potkal kolegyni, která se vracela s poštou,“ doplnil Krátký.

Policistka Elizabet Honzíková u soudu vypověděla, že ji dozorčí zastavil , aby zavolala lékaře, že vedoucí byl napaden. "Myslela jsem si, že si dělá legraci. Odpověděla jsem mu, že si to nejdříve ověřím. Ještě s další kolegyní jsme pak šly za vedoucím do kanceláře. Viděla jsem, že má nateklý a vyhnutý nos. Byl hrozně zmatený. Na košili a v klíně měl krev, na stole se válely rozházené věci. Nedokázal se soustředit. Když jsem se ho zeptala, jestli má kartičku pojišťovny, tak ji pořád vyndaval a zandaval z kapsy, až jsem mu ji musela připravit sama. Odvezli jsme ho na ošetření do nemocnice,“ popisovala Honzíková další sled událostí.

Muži se neměli rádi

Atmosféru před potyčkou vylíčil u soudu kriminalista Martin Walchetseder, který seděl u Kuncitera v kanceláři, když tam Dohnal přišel poprvé. "Dohadovali se o pokutových blocích. Kunciter Dohnala požádal, aby si vyndal ruce z kapes, když jedná s nařízeným. Dohnal mu na to odpověděl, ať se zamyslí sám nad tím, co dělá. V hlase Dohnala byla patrná jistá arogance,“ sdělil kriminalista.

Oba rivalové si nepadli do oka už dříve. Kunciter měl k práci svého podřízeného výhrady. To gradovalo negativním hodnocením, kterým Dohnalovi zarazil další kariérní postup. Dohnal ho proto ignoroval a označil za policistu starého režimu.