Podle soudce Jiřího Nikodýma měl Charouz pravdu, když si stěžoval, že mu nebylo umožněno bránit se před nezávislým soudem proti rozhodnutí úřadu a tím byla porušena jeho ústavní práva. Nebylo totiž možné zjistit důvody jež vedly k odmítnutí osvědčení, které Charouz potřeboval ke svému podnikání. Úřad odkazoval na zprávy policie a zpravodajských služeb, o nichž však uváděl jen obecné formální údaje, z nichž nic konkrétního nevyplývá.

Nikodým řekl, že ÚS respektuje, že v některých případech kvůli bezpečnosti policie a jejích agentů není možné vždy zachovat všechny procesní náležitosti spravedlivého procesu, vždy by však měl mít člověk možnost, aby rozhodnutí přezkoumal nezávislý tribunál. Tím spíš, že nevydání bezpečnostní prověrky může například omezit ústavní právo člověka na svobodnou volbu povolání.

Někdejší závodník Antonín Charouz, obchodující s automobily, žádal o vydání osvědčení o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby v roce 2004.