Podle verdiktu Hudák od února 2003 do března 2006 opakovaně nutil nezletilou dívku, která žila s ním, matkou a sestrou ve společné domácnosti, k sexuálním praktikám. To i přes její odpor. Jednou se školačku dokonce pokusil znásilnit, několikrát ji osahával na intimních místech.

Hudák před soudem nevypovídal stejně jako v přípravném řízení. Za zásadní důkaz proti němu označil předseda senátu výpověď dívky, jejíž vystoupení před soudem provázela lítost. Některé odpovědi musela psát školačka na papír, protože je nebyla schopna vyslovit.

Znalkyně z oboru psychologie označila její výpověď za věrohodnou a vyloučila, že by traumatizující zážitky prožila například s někým jiným a na Hudáka jednání svedla. K pokusu o znásilnění v koupelně se vyjádřila jen sporadicky.

O tom, co jí matčin přítel provádí, se svěřila dívka babičce až na podzim 2006. Podle znalců je duševní stav odsouzeného v pořádku. S družkou už nežije. Zneužívaná dívka byla svěřena do výchovy prarodičů.