Státní zástupkyně Kodata obžalovala z trestných činů ublížení na zdraví a nedovoleného ozbrojování. Zoja M., která měla podle lékaře po celém těle i na obličeji desítky pohmožděnin, krevních výronů a tržných ran, zemřela na tukovou embolii v plicní tepně.

Důvodem Kodatových útoků byla podle něj žárlivost na předchozího přítele Zoji M. "Žili jsme spolu necelý rok, ale znali jsme se asi třicet let ještě ze štábu Lidových milicí, kde byla mojí nadřízenou. Oba jsme také v KSČM. Během našeho vztahu si pořád telefonovala a stýkala se s jiným mužem. Sama uznávala, že je to nemorální," přesvědčoval soud Kodat.

Proto si podle jeho slov stanovili sedm bodů, jak se k sobě budou chovat a ironicky je nazvali Charta 77. Do deníku, nazvaného Poučení z krizového vývoje, si pak psali, jak jejich vztah probíhal. "Když jsem jí řekl, aby si sbalila věci, že se rozcházíme, již poněkolikáté mi navrhla, abych ji raději potrestal rákoskou. Říkala mi, že její duševní bolest způsobenou vztahem se dvěma muži jí prý může odstranit jen bolest tělesná. Rány smetáčkem či pěstí ale byly jen symbolické. V ten osudný den jsem ji trestal dvakrát, skončili jsme hodinu před půlnocí, a když jsem se druhý den v poledne vrátil z Prahy, již nedýchala," řekl soudu Kodat.

Sám je podle svých slov oběť Zoji M., která chtěla být trestána. Zranění v obličeji si prý způsobila sama a řada modřin po celém těle je podle Kodata důsledkem napadení partou sociálně slabších jedinců na pražské tržnici. Několik revolverů a pušek, které měl Kodat na chalupě, nebylo podle něj střelbyschopných a tyto zbraně sloužily jen jako dekorace. Soud plánuje vynést rozsudek ve středu.