Článek
S jakými problémy senioři volají nejčastěji?
Obracejí se na nás v situaci, kdy jim chybějí informace. Ty v médiích jsou pro ně často příliš rychlé nebo nekonkrétní. Potřebují se ujistit, jaká jsou aktuálně platná opatření, jak se to dotýká jejich života. Velké téma je registrace k očkování. Hodně jsme to zaznamenali ještě před jeho začátkem, kdy senioři volali frustrovaní, naštvaní, že na ně společnost zapomíná.
Očekávali, že dostanou nějaké konkrétní informace předem. Teď je tématem také očkování imobilních lidí, kteří se původně neměli hlásit do systému k praktickému lékaři. Pro seniory je v tom velký zmatek.
Jak moc na ně dopadá izolace a omezení spojená s pandemií?
Docházejí jim síly jak fyzické, tak psychické. Je pro ně těžké se od toho tématu oprostit, obzvláště pro ty osaměle žijící, na které se to téma valí ze všech stran. Senioři jsou často zvyklí mít na pozadí puštěnou televizi nebo rádio a tím pádem se na ně valí to téma několikrát denně.
Seniorka ze Šumperska se ze stesku po rodině pokusila předávkovat
Jak takový příval informací zvládnout?
Radíme seniorům, jak informace vnímat. Řeknou nám, co slyšeli, a my se to snažíme zasadit do kontextu. Také radíme, jak si od informací odpočinout. Pro seniora je televize nebo rádio důležitou náhražkou sociálního kontaktu. Je rád, že tam slyší nějaké lidi, byť nemluví přímo na něj. Mluvíme s nimi o tom, jestli je možné cíleně si vybírat nějaké pořady, nebo když vědí, že začnou zprávy, tak si to chvíli před tím přepnout na jiný program nebo zapnout hudbu.
Dá se při omezeních udělat něco, aby se necítili tak osamocení?
Hledáme pro každého individuální přístup. Pro někoho je cestou, že přestane čekat, že se blízcí ozvou. Často zaznívá, že nechtějí blízkým volat, protože mají moc práce, děti jsou doma na vyučování a nechtějí je obtěžovat. Mluvíme o tom, ať zkusí překonat ostych a zavolají jim sami.
Praktičtí lékaři mají začít očkovat i Modernou
Řešíme i to, jak mluvit se svými blízkými. Senioři často říkají, že ten kontakt potřebují, ale mladí za nimi nechtějí jezdit, protože mají strach, že je nakazí. Vymýšlíme varianty, co nabídnout. Možností je procházka v parku, potěšilo by i to, kdyby blízcí přijeli jen před dům. Často ale pomůže i to, že senioři zavolají nám na linku, protože ten pracovník na ně má čas. Není to tak, že by někoho obtěžovali.
Pro některé je situace natolik bezvýchodná, že jim život přestane dávat smysl.
To je jedna z věcí, proč je tahle doba pro seniory tak náročná. Jednak z toho důvodu, že jim častěji odcházejí vrstevníci, ale i kvůli obavám o své děti. Ty se často s vážnou prognózou ocitají v nemocniční péči a to je pro každého velmi zatěžující. Své starosti by měli s někým sdílet. Když to není nikdo blízký, tak se obrátit na linku důvěry. Tím, že tu starost řekneme nahlas, dostane konkrétnější tvar a daleko lépe se s ní bojuje. Nabízíme i techniky, jak navracet pozornost k sobě, jak postupovat, aby nás úzkost nezaplavovala. Volajícím pomáháme i při záchvatech paniky a někdy doporučujeme i konzultaci s psychiatrem.
Na co by se měli lidé ve vztahu k seniorům zaměřit?
Potřeby každého jsou jedinečné a je nutné na ně brát zřetel. Měli by seniorovi vysvětlit svůj postoj, obavy a své možnosti a zároveň se ptát, co by bylo milé nebo přijatelné pro něj. Důležitá je ochota slyšet, že pro některé je potřeba blízkosti důležitější než se ochránit. Podstatný je kontakt jako takový. Když ne osobně, tak telefonicky, ale ať je to o běžných věcech. Neměla by to být otázka: ahoj, babi, nepotřebuješ něco? Ne? Tak se měj hezky. Měl by to být rozhovor o tom, jak žijeme, o našich obyčejných životech.