Článek
Za poslední rok výzkumných cest po Blízkém východě a severní Africe jsem se s pohostinností, tedy vlastností, která mi při vnější charakteristice Arabů naskočí jako první, potkávala téměř na každém kroku.
Mezilidské vztahy v arabských zemích jsou velice blízké a otevřené. My stojíme někde ve středu, na pomezí mezi západní uzavřeností a východní, tedy orientální otevřeností. Když nám do těsta chybí mouka nebo cukr, jen někteří z nás si dnes vyběhnou půjčit k sousedovi. V arabském světě soused nejenže půjčí, ale přímo vnutí. Nic za to nečeká, neboť i tak ví, že se mu to vrátí jiným způsobem, že mu to Bůh vrátí. I to se stane, i když možná v jiné formě.
Mnohokrát jsem se octla v různých arabských domácnostech a všude platila stejná formule: dát všechno, co dům dal. Ománec, Iráčan, Syřan nebo Tunisan v mžiku snese i modré z nebe a nabízí všude přítomný čaj, čerstvě připravený džus jenom pro vás, malinkaté mističky s různými pastami a omáčkami, velký podnos s masem, které nesmí pro vzácného hosta chybět, další voňavá jídla, protože zůstat při jednom se nehodí. Všechno postupně nosí na stůl nebo kladou na přikrytou zem a vy si vybíráte z předkrmů, salátů a vícero hlavních chodů najednou. Po jídle všechno, co zůstalo, domácí odnesou zpátky do kuchyně a na řadu přijdou dezerty servírované s kávou nebo novým čajem. Ty vám podávají v jiné místnosti nebo na malých stolečcích, kolem kterých vás usadí do pohodlných křesel. Jenom proto, abyste byli co možná nejvíce spokojeni. To za předpokladu, že se do domácnosti místního Araba dostanete, protože jsou země jako Emiráty, Katar nebo Saudská Arábie, kde je skutečně těžké dostat se na návštěvu do rodiny. Přesto, po nejaké době nic není nemožné.
Nejvíce pohostinnosti ze strany úplně neznámých lidí jsem si za poslední rok užila v Jemenu a Bahrajnu. Když jsem procházela ranním tržištěm po staré části jemenského hlavního města Sanaá, pozorovala lidi a jejich život, přistoupil ke mně pouliční prodavač a jako ranní ochutnávku mi podal kelímek se solenými a kořeněnými vařenými bramborami.
Kamarád z Adenu, kterého jsem naposledy viděla v roce 2000 v Káhiře a který momentálně pracuje jako jemenský diplomat v zahraničí, mne rovnou pozval na svatbu své dcery a celý další den se mi věnoval během své vlastní dovolené od rána do večera. A to proto, aby mi mohl ukázat všechno, co se za den dá stihnout. V Bahrajnu se s pohostinností jakoby pytel roztrhl. V každé kavárně, kde jsem se pustila do debaty se zdejšími lidmi, mi hned zaplatili čaj i vodu. Jednoduše neexistovalo, abych si za to zaplatila já. Jenomže nebylo to proto, že jsem žena a všude kolem byli muži. V tomto období jsem probrázdila některé arabské země s vynikajícím slovenským fotografem Alanem Hyžou a pohostinnost jsme si od Arabů užívali stejným dílem. Jeden Bahrajňan, se kterým jsme se seznámili v restauraci, nás zavezl do hotelu, další nám dal mandarinky, jeden taxikář nechtěl peníze a na jiném místě jsem zase dostala zlatý prsten. Všechno bez toho, aniž bych o něco žádala či něco naznačila.
Uctít si cizince patří k projevům slušnosti, ale také lidské sounáležitosti. I když Arabové mají pohostinnost zakořeněnou již ve svých genech, záleží na situaci a jejich aktérech, jak se projeví. Přišla jsem na to, že když já jsem otevřena příjemným zážitkům, takové se mi i stanou. Na druhou stranu, když mám obavy, ty se také zhmotní ve stejné kvalitě jako má obava. Proto, když všichni chceme mít dobrý pocit z našich cest po zemích s jinou kulturou, nedělejme si plány, co všechno se nám může stát, odložme zbytečnou kritiku a raději se otevřeme všemu novému, berme naše zážitky jako zkušenosti, za které jsme vděční, a ke každému přistupujme s úctou. Pak se i druhá strana bude stejně chovat k nám a my pocítíme blažené chvíle.
Za nejnovějšími zkušenostmi z arabských zemí stojí můj nápad znovu se ponořit do tajemství arabského světa. Po svých prvních třech knihách si teď beru na mušku arabskou kuchyni a vše, co se s ní pojí. Prožitky, informace, chutě, vůně a obrazy dávají vzniknout mé další knize, která se momentálně rodí, a CK EXIM Tours je jedním ze sponzorů mého nejnovějšího knižního projektu.