Článek
Ale udělat z toho PR, že je vzorem pro celý svět, by dokázal jen Harry Jelínek. Anebo Andrej Babiš zde. Zároveň se chová jako papaláš, pro kterého neplatí nařízení vlastní vlády zde.
Kritika na Babiše a na Vojtěcha nepochází jen od opozice. Zoufalí jsou lidé z první linie, které vláda nechala na holičkách bez ochranných prostředků. Veřejná hádka na toto téma v sobotu večer na Twitteru ukázala, že Vojtěcha nepovažuje za nejostřejší tužku ve vládním penálu ani vicepremiér a šéf vnitra Jan Hamáček (ČSSD).
Babiš po vytáčkách nakonec udělá to, co se mělo stát od začátku: Hamáček stane v čele Ústředního krizového štábu. Babišovo ego ale v této věci napáchalo dost škod.
Toto všechno se odehrává v jiném prostoru než snaha lidí o zvládání situace, před kterou je třeba smeknout. Výstižně o tom napsal Petr Pavel zde. Jenže někdo musí mít v popisu práce i monitoring odvrácené stránky věci. To je úloha médií.
Babiše veřejně napomenulo zastoupení Evropské komise v Praze. Napsal totiž: „Chci upozornit, že na boj s COVID-19 nedává EU ani o korunu víc, než na kolik měly stát nárok už před pandemií. Schválených 30 mld. Kč, kvůli kterým média oslavují evropské instituce, nejsou peníze navíc. Jsou dávno naše.“ Zastoupení nezbylo než odpovědět: „Upřesňujeme: Komise uvolnila ČR peníze (8 mld. Kč), o které by mohla přijít, nebo se k nim dostat až za NĚKOLIK LET. A tím, že schválila okamžité použití 30 mld. Kč na boj proti #COVID19, ČR ulehčí.“
O další mezinárodní ostudu se postarala středočeská hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO). Německý velvyslanec Christoph Israng ji musel veřejně požádat, aby nelhala o tom, že Německo zadrželo ochranné pomůcky pro kraj.
Vicepremiérka a ministryně financí Alena Schillerová (taky za ANO) vysvětlovala, proč se přechodem z krizového zákona na zdravotní zákon nemění nárok firem na odškodné za ušlý zisk v důsledku vládních opatření, a odvolala se na názor ministerstva vnitra. To ale popřelo, že by nějakou analýzu změny právního základu nouzových opatření zpracovalo.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Když nemáme jiné tužky než tupé a dočasně nelze jiné sehnat, pak je holt využíváme. Jakmile tento stav skončí, mělo by se říct A ven! Třeba pak bude líp.