Článek
Někteří umělci, místo aby zpívali, nám začínají kritizovat prezidenta. Otrnulo jim za té demokracie! Správně to napsal prezidentův Ovčáček: „Angažovaní umělci. 1948, 1977 a teď 2016. Třeba opět uspořádají seanci v Národním divadle a budou podepisovat prezenční listinu.“ Vždyť náš prezident je disident! Vy to nevíte?
To bude tím, že vám ještě nebylo šedesát a nebyli jste v Rusku. Mně šedesát sice bude napřesrok, ale v Rusku jsem byl mnohokrát. Dokonce jsem se tam narodil. Tak vám to rád zprostředkuju. Koukněte na tuhle stránku a pod fotku zde. Co tam stojí? Správně: „Miloš Zeman je svého druhu disidentem mezi lídry zemí EU, kteří jsou pokorní vůči Washingtonu.“
Tady ještě píšou, že disidentem Západu je celé Česko zde. Tak to prr. To si teprve musíme zasloužit. To chce ještě splnit mnoho náročných úkolů, které se týkají zdravého jádra společnosti. Ale nejdříve ze všeho si musí široké masy uvědomit, jaký je správný způsob uspořádání.
Podívejte se. Vždycky je někdo nahoře a někdo dole. Tím neříkám, že nahoře mají být peněžní žoky nebo nedejbože knížata. V žádném případě. Ale lidi to tak chtěli, že jim vždycky vládl někdo nadřízený. Ten, koho mohou uctívat, poslouchat a on se o ně bude starat.
Aby lidé měli jistotu, že nebude rušen člověk na pozici, kterou včera pěkně v České televizi nazval předseda Senátu z ČSSD Milan Štěch „kompetentní vedoucí šéf“, musí být v zemi pořádek. A ne, jak říkal pan Štěch, že tady budeme pořád mít „nějaké skupiny lidí, které se proti něčemu vyhraňují“. Moje řeč!
Pan Štěch taky říkal, že mu vadí, že na veřejné budovy může kdokoli vyvěsit jakýkoli prapor. A že kdyby se povedlo zasáhnout do vnitřních záležitostí Číny v otázce lidských práv, tak by to mohlo dopadnout jako s arabským jarem. Není tedy pravda, že nahoře nemáme správné politiky!
Přátelé! Poučme se, jak to řeší v Turkmenistánu. Prezident vyhlásil Měsíc zdraví a štěstí a celá země jako jeden člověk začíná den kolektivní lidovou rozcvičkou – zde. Už nebude nikdo mít virózu!
Završil bych svou úvahu slovy, která jsou víc než čtvrtstoletí stará, ale neznamená to, že ztratila platnost: „A proto je tak důležitá ta podpora zespodu. Aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid to žádá. My s tím souhlasíme, s tím lidem. A ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě a neměli jediného slova podpory.“
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.