Článek
To nejhorší je paradoxně puzeno stejnou snahou. Jeho nositelé rovněž chtějí přispět k tomu, aby společnost přežila a prosperovala. Ale tak, jak si to představují oni. Například, že se vysokoškolští studenti za tímto účelem nejlépe použijí na polích. Nepřekvapí, že s tím přišel komunistický poslanec Zdeněk Ondráček. To by se blížili Starci na řepce.
Nezbytné spory o koronakrizových detailech dneška a zítřka by neměly zastřít zásadní střet, který společnost čeká po odeznění nervozity. Představte si pokrizové Česko, v němž budou tvrdit muziku Ondráčkové a další Slušní lidé. Je to možné? No jéje, samozřejmě, že ano.
U kormidla je totiž jejich spojenec. Vláda zavřela hranice pro vycestování vlastních občanů? „Nevím, kam by šli, protože u nás je bezpečno před virem i po viru, vždycky bude u nás bezpečno.“ (Andrej Babiš). To by v tom byl čert, kdyby se příčetnému občanovi nevybavil jiný výrok, z roku 1969: „Hranice nie sú korzo, aby sa tu voľakdo prechádzal!“ (Gustáv Husák). Rozdíl tady samozřejmě je, Husák uměl lépe česky.
Generální zkoušku, jak by vypadalo novodobé papalášství dle dávného vzoru, nám už hodně dlouho předvádí Hrad včetně čerstvé excelentní ukázky s Vratislavem Mynářem v hlavní roli. Ne, pardon, v hlavní roli bylo prase, které by jinak pošlo. I když prase, nebo kancléř, na tom v tomto případu nesejde.
Kdo ale stojí proti zabijačkovému pokusu o převzetí společnosti? Jsou to lidé, které jsem již vyzvedl jako nositele toho lepšího v komunitě. Mají politické zastoupení? Mají, v opozici, jen bych z tohoto výčtu vyndal KSČM a SPD.
Pokud jde o pokrizovou vizi společnosti, zaujala mě u předsedy Pirátů Ivana Bartoše: „Šance na změnu tu je. Od restrukturalizace a směřování naší ekonomiky ke znalostní společnosti a výroby s vysokou přidanou hodnotou přes transformaci vzdělávání směrem k dovednostem potřebným ve 21. století či k efektivnímu využití programů environmentálního balíčku.“ Že to zní moc premiantsky? Podprůměrní ale v budoucím světě neobstojí.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
V politice není nic ideální, existuje jen menší či větší zlo. Osobně pokládám Piráty, TOP 09, STAN či KDU-ČSL za mnohem menší zlo než to, co je u moci. ODS až po deorbánizaci vedení.