Článek
Dr. Jiřího Hejdu viděli dělníci poprvé. Ale dobře jej znali, a dávno. Ne přímo Hejdu, ale vůbec kapitalisty.
Úderník Chlubna: Jsme lepší hospodáři než kapitalisté!
Obžalovaná Horáková a její společnost si přáli bombardování Prahy a vraždění dětí. Úderník Hoffmann se svou úderkou staví novou Prahu pro šťastný a radostný život všech příštích pokolení.
Tak dost. Kdo se chce kochat dál, může. Pokud někdo neví, jak to chodilo před 70 lety během procesu s Miladou Horákovou, dostane autentické informace. Nemyslím si ale, že to změní naladění současníků, kteří se durdí nad portrétem Milady Horákové s nápisem Zavražděna komunisty kvůli tomuto nápisu. Že jde prý o primitivní antikomunismus.
Horákovou údajně nezavraždili komunisté, ale stalinisté. Téma není nové. Vychází z mýtu, že existovala leninská garda skutečných komunistů, lidí s planoucím srdcem a čistýma rukama, které po Leninově smrti vyvraždil Stalin a nastolil diktaturu. To je tzv. Chruščovova koncepce z roku 1956 rozvinutá v roce 1961, součást pozdně sovětského pohledu na dějiny.
BIS měla pravdu, když ve své výroční zprávě napsala: „Sovětský svaz prohrál studenou válku, ale sovětskou propagandu nikdo neporazil a její kontinuální vliv nenarušil. Moderní dějiny prezentované ve školách jsou de facto sovětskou verzí moderních dějin a proruským panslovanstvím je do jisté míry zasažena i výuka českého jazyka, resp. literatury (národní obrození). Trvající vliv sovětské propagandy a fakt, že Rusové ovládají moderní dějiny (Orwell: Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá současnost, ovládá minulost.), tvoří základ pro současné ruské vlivové operace všeho druhu, a tedy i hybridní strategie.“
Podle sovětského výkladu existují hodní, „skuteční komunisté“. Lze se ponořit do dějin a objevit „poctivé chlapy a ženské s uhlířskou vírou“. Nebo „nejlepší mozky země, které srdíčko na správném místě přivedlo pod rudý prapor“.
Nelze ale najít příklad, kdy komunisté u moci jednali jinak než jménem průměru a podprůměru, který je držel a vedl země do nové nerovnosti a represí. Dnešní obhájci „komunistů s čistýma rukama“ často tuto praxi nezažili. Anebo z ní tyli, protože jsou průměr nebo podprůměr.
Dokonalé zřízení neexistuje. Ale hájit hyenu, že kdysi snila o tom, že bude lvem, je tragikomické. Odkývá to a bude se těšit na vaši mršinu.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Škoda, že nemáme stroj času. Cesta do čs. roku 1950 by tady neuškodila.