Článek
Jako byrokrati ve stylu reálsocialistických plánovačů se zachovali činitelé Evropské unie, když tlačili na povinné kvóty přijímání uprchlíků. Je jednodušší vydat befel než přihlédnout k zvláštnostem členských zemí sdružených ve Visegrádské skupině jako útočišti pro neschopné vypořádat se s dědictvím komunismu. Při vstupu do EU ovšem žádný slib, že tam nepotkáme tupce, nikdy nepadl.
Tak či onak, visegrádské země zůstaly v menšině, odmítly splnit většinově přijaté rozhodnutí a podle pravidel budou pykat. Chlap takovou situaci přijímá jako riziko podnikání. Zváží, jaké jiné výhody mu z členství plynou, a ty převáží. Rozmazlené děcko naopak vřeští na pančelku a chce okamžitě změnit školu.
Občan Václav Klaus hodlá kvůli tomu zahájit odchod z EU. Kdyby se s ranečkem buchet vydal na východ, měl by takovou mediální pozornost, jakou naposledy zažil, když vyhlásil amnestii. Občana Klause lze pochopit. Jeho a jeho nástupce ve funkci neobyčejného občana při cestě východním směrem vždy obklopí oblak voňavého kouře, z něhož jsou pak slyšet buď ódy na hostitele, nebo výzvy k likvidaci novinářů. Na západě však nula nula nic.
Na výzvu občana Klause k vystoupení z Evropské unie v mžiku zareagovala moskevská Pravda, která to vzala od podlahy: „Česko zvažuje možnost odchodu z EU“. Člověka vždycky potěší, když přeshraniční spolupráce funguje jako dobře promazaný stroj. Navíc je pravda, že se o nás Rusko velmi pečlivě stará: na pražské ambasádě je stále nejvíc lidí v porovnání s jinými velkými zeměmi. Počet členů personálu se v případě Ruska se pohybuje mezi 130 a 150 členy, USA mají mezi 66 a 71 členy personálu a velvyslanectví ČLR mezi 24 a 29 členy, sdělilo na dotaz HlídacíPes.org české ministerstvo zahraničí.
Po odchodu z EU by Česko čekala jiná náruč. Takový strategický bonbónek nenechá nikdo z velkých hráčů jen tak ležet a kochat se samostatností. Co říkáte, lidi, bude u Slovanů v Rusku líp? Tak určitě. Jen si budete muset zvyknout například na některé jevy, protože by šlo o společný prostor. Toto je Moskva ZDE. Cože, nebude se vám to líbit? Můžete přece protestovat. A dopadnete takto ZDE.
Moment, moment, prezident nám ještě jezdí za Číňany, aby se přiučil, jak stabilizovat společnost, ne? Jasně. A Praha v čínské omáčce pak vypadá takto ZDE.
Až potáhnou zástupy z Česka na východ, neměly by se zlobit, pokud by jim ti ostatní na cestu zazpívali: „Již vzhůru, blbci této země...“ Protože když je láska pravá, na mozku nezáleží.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.