Očima Saši Mitrofanova: Proč kočka není pes

Pan K. B. z Holešova v reakci na pondělní Oči napsal: „Trochu mne zaráží, proč všichni bereme jako nezpochybnitelný fakt, že jsme tak slabí a nevýznamní, že se absolutně neobejdeme bez silných spojenců, kteří jsou pro nás zcela nezbytní… Proč se nesrovnáme třeba s Izraelem?“

S velkou úctou rozvádí názor o Izraeli jako státu silném a respektovaném. A uzavírá: „Samozřejmě máme do Izraele daleko, ale proč se nesnažíme alespoň částečně poučit se od jeho politiky?“

Pana K. B. jsem v mailové odpovědi trochu ošidil stručností, za což se dodatečně omlouvám. Výhodu v úvaze na toto téma mají skuteční znalci Izraele. Můžeme se o ni ale pokusit i my ostatní.

Izraelská veřejnost si vynutila soud se svým prezidentem. Dostal sedm let za dvojnásobné znásilnění a sexuální obtěžování a překážení výkonu spravedlnosti. zde. Co by asi udělala tamní veřejnost s prezidentem, který se otevřeně, záměrně a drze paktuje s geopolitickým nepřítelem?

V Izraeli žijí lidé s pocitem, že každou chvíli může přijít útok. Počítají s tím. Národní vojenská služba je povinná pro židovské a drúzské muže a židovské ženy starší osmnácti let. Neříkám, že je to dobře nebo špatně. Je to jiné. Stejně jako jinde existuje vztah k vojákům jako k „zeleným mozkům“, snaha dávat na obranu co nejméně a sklon k panice.

V Izraeli je kromě sadů, vinic a hor také poušť. A moře. V Česku je krajina neskonale přívětivější. Svírají ji hory. Izrael je v srdcích Židů posvátným místem jejich národa. Emigrovalo a emigruje se do Izraele. Do té pouště s mořem poblíž.

Z Česka chce odejít do ciziny až tři čtvrtiny vysokoškoláků dotázaných v průzkumu časopisu Studenta. Vadí jim „závistivost, nepřejícnost a krátkozrakost typického Čecha. Také politika a politici vůbec, málo kariérních příležitostí a nízké platy“. zde

Židé mají vztah k svému národu jako k tomu, který byl vyvolen Bohem. Jsou pospolití, všude na zeměkouli se najdou a zpravidla si pomáhají. Češi ve světě takovou pověst nemají. Stejně jako je většinově nenapadne, že by sounáležitost s národem byla splynutím s Bohem.

Tyto rozdíly nevypovídají vůbec nic o tom, kdo je lepší a kdo zas horší. Jde o jinakost osudů. Také o to, že střed Evropy, i v porovnání s pouští u moře, není zrovna příznivé místo pro vlast středně velkého národa. A když tady je, bude poznamenán věčnými snahami větších národů o ovládnutí tohoto strategického prostoru.

Neboli kočka není pes. zde