Očima Saši Mitrofanova: Poplivané rituály a rakovina společnosti

Hodila by se vědecká konference na téma Jak se česká společnost dostala tam, kde je. Jeden rys je ale tak výrazný, že se mu chci stručně věnovat.

Co je mimořádný projev předsedy vlády k národu? Už z názvu vyplývá, že jde o mimořádnou událost vyvolanou mimořádnými okolnostmi. Lidé se přirozeně naladí na velmi vážné prohlášení, které otevře novou etapu života společnosti. A pak se na obrazovkách všech hlavních TV v prime time objeví Andrej Babiš a s vytřeštěnýma očima přečte toto.

Efekt očekávání mimořádné události a připravenost naslouchat se u normálních diváků musely vytratit hned po prvních slovech: „Budu k vám jako vždycky upřímný a otevřený.“ Člověka hned napadlo, že bude tak křišťálově průzračný, jako když vykládal, komu patří Čapí hnízdo, a v řadě dalších, stejně zabarvených případů.

Babišovi se musí nechat, že během projevu si ani jednou neolízl prst, jak to s oblibou dělával ve svých agitkách Čau lidi. Jenže to by ani nešlo, protože měl respirátor. Jinak byl to starý dobrý Andrej B., jak ho důvěrně známe. Vyzval k jednotě – a svezl se po Pražácích a mladých lidech. Závěrečným zvoláním připomněl časy před více než třiceti lety: „Pojďme se znovu semknout. Koronavirus jsme porazili jednou, porazíme ho i podruhé.“

Co má ale společného tento projev, který nebyl ničím mimořádný, a jiné činy Babišovy a také Miloše Zemana? Poplivání rituálů, které jsou jedním ze základů společnosti. To se jenom zdá, že ceremoniály, ke kterým dochází při různých příležitostech, ať už slavnostnějších, nebo všednějších, jsou slepým střevem dřevních dob, kdy se zakládala státnost, a dnes potěší jedině staromilce. Ve skutečnosti jde o zamlčený předpoklad, že základní hodnoty společnosti odpovídají očekávání většiny občanů a že na tom se dá dál stavět.

Znamená to, že prezident, který se s pohledem starého Brůny potácí nad královskými klenoty, podkopává základy státu a společnosti. Že prezident, jehož jmenování nového ministra se zvrtne v demonstraci ministrova pozadí, je hrobař úcty k úřadu. Nemluvě již o prezidentovi, který je mnohokrát soudně usvědčeným lhářem. Destabilizuje.

Znamená to, že premiér, u něhož nelze čekat, že řekne pravdu, a o němž se lze důvodně domnívat, že – stejně jako prezident – šel do politiky jen kvůli soukromým cílům, je rakovinou této společnosti. A toto je opravdu mimořádný stav.