Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: Politik nosí masku, novinář se ji snaží strhnout

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: Politik nosí masku, novinář se ji snaží strhnout

Ve včerejším pořadu Karla „Kovyho“ Kováře zazněla tato divácká otázka: „Kdo z politiků se k novinářům choval nejhůře?“ zde od 32:35 min

Byla aktuálně i proto, že několik hodin předtím premiér Andrej Babiš, který už přestal říkat, že není politik, vyjel na novináře tak, jak to patrně má ve zvyku vůči svým podřízeným zde.

Nebyl v této branži průkopníkem. Jsou to sice všechno amatéři v porovnání s profíkem Milošem Zemanem, který rovnou hlásá, že novinářů je příliš mnoho a že je třeba likvidovat, ale žádný učený z nebe nespadl. Třeba se budou snažit a dosáhnou zemanovských hodnot. I když, ruku na srdce, tohoto borce v této disciplíně porazí někdo jen stěží.

V odkazu jsou uvedeny některé příklady, kdy se jiní politici nebo veřejní činitelé, vesměs starší muži, vyzdvihovali svůj věk jako prapor, který museli těžce vybojovat na klikaté cestě životem. Nic ale nedokážou udělat s neúprosným faktem, že starý blbec je taky blbec a starý hulvát není o nic lepší než jeho mladý soukmenovec.

Jakýs takýs vhled do příčin chování politiků nezískáte jinak než takzvaným zúčastněným pozorováním. Míním tím dostatečně dlouhou komunikaci s dotyčnými nejen ve formálních, ale rovněž v neformálních situacích. Výraz jakýs takýs jsem použil proto, že nikdy nelze dosáhnout dokonalého pochopení. Lepší je ale takto získaná zkušenost než naivní představa, že člověk zná politiky, protože je viděl v televizi nebo na mítinku, anebo si s nimi vyfotil. To, co viděl nebo potkal, nebyl doopravdy ten člověk v politické funkci, ale pečlivě vypiplaný marketingový produkt.

Výroba takového produktu počítá se zásadní premisou: lidé jsou většinou hloupí a důvěřiví. Zvláště když víš, za jaké páky v jejich psychice máš zatahat. Politici (nikoli všichni, ale většina) si toto know-how kupují za značné peníze a pak používají. Prací novinářů je tuto masku strhnout a ukázat pravou tvář jedince, který se pod ní skrývá. Mají potom politici mít novináře rádi? Vždyť jim kazí kšefty.

Mezi politiky přitom byli a jsou samozřejmě i lidé s korektním chováním. Mě na první dobrou napadl Vladimír Špidla a Bohuslav Sobotka, ze vzdálenějších dob pak Jiří Dienstbier starší a, pro leckoho možná s podivem, Stanislav Gross. Všechno se odvíjí od lidských vlastností jedince a to i v politice. A také v novinařině.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

Chtěl bych ukončit tuto úvahu citátem uznávané autority v oboru, o němž pojednávala. „Politika je především bojem proti blbosti, a to včetně blbosti vlastní.“ Tak pravil Miloš Zeman. Ten ví, o čem mluví.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků