Článek
Prý Slováci jsou Slováci a my jsme jiní. Jako kdyby momentálně dělal českého premiéra Čech. Dnes opět budeme srovnávat a jestliže se teď začne nějaký/á čtenář/ka rozčilovat, může si objednat sushi set od českého národovce a žvýkáním zmírnit svůj žal.
Zuzana Čaputová včera důrazně ukázala, že nehodlá být dekorativní prezidentkou zde. A jdeme dál.
Slovenská prezidentka se postavila proti výprodeji státu mafiím, ke kterému podle všech dostupných informací došlo a nyní se postupně dostávají na veřejnost detaily a rozsah nakažení. Jedním z důsledků řádění mafií byla vražda novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. V živé paměti máme velké demonstrace Slováků proti tomuto stavu, do něhož přivedli zemi mnozí politici, v neposlední řadě českými sociálními demokraty tolik uctívaný Smer v čele s ještě více uctívaným Robertem Ficem.
V situaci, kdy si nezanedbatelná část společnosti uvědomí, že její domov je zaneřáděn krysami a aligátory, se může hlava státu zachovat dvěma způsoby. Jeden ukazuje slovenská prezidentka, která je s těmito občany. Druhý zažíváme my, když se prezident staví proti vlastním lidem, kteří ve velkém počtu poukazují na demonstracích, že je něco shnilého ve státě českém. Týž prezident chválí policii, která zasahuje ve prospěch Číny proti občanům ČR, a všem, kdo s ním nesouhlasí, vzkazuje, že mají jedinou možnost – pět let držet ústa.
Zuzana Čaputová řekla, že pokud mají orgány činné v trestním řízení důvod zajímat se o komunikaci náměstkyně ministra spravedlnosti Moniky Jankovské s Marianem Kočnerem podezřelým z objednávky vraždy a obžalovaným z jiných trestných činů, je neobhajitelné její setrvávání v jedné z nejvyšších funkcí na tomto ministerstvu. V komunikaci s Alenou Zsuzsovou, další obviněnou v případě vraždy novináře a jeho snoubenky, měl Kočner Jankovskou označovat slovním spojením „moje opička“.
Nemám ponětí, zda a jak označují ve své komunikaci Miloš Zeman a Andrej Babiš ministryni spravedlnosti Marii Benešovou. Když mluví sama, vypadá to takhle zde. A takto vidí její činnost muž, kterého se bezprostředně týká zde.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Jednoho dne se podle těchto náznaků můžeme dozvědět, že se zamořenost naší politiky od té slovenské příliš nelišila. Že ne? Vypůjčím si výrazivo paní Benešové: „Nechci dělat nějaké závěry, ale ty informace kolují mezi lidmi.“